Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Komentář k protokolu o zkoušce chodu a zaregulování VZT zařízení

Portál TZB-info zveřejňuje ve své nové rubrice Vzory dokumentů "Protokol o zkoušce chodu a zaregulování výkonových parametrů vzduchotechnického zařízení". Rozšiřuje se tak nabídka pomůcek pro obor vzduchotechniky. Protokol obsahuje pět formulářů, které účelně popisují provedení zkoušek: Identifikační list, Grafický list, List zkoušky chodu, List měření a zaregulování vzduchových výkonů, List závěrečného vyhodnocení.

Protokol, který je nově zařazen do Vzorů dokumentů, byl v roce 1997-8 oponován širokou odbornou veřejností a následně publikován v časopise VYTÁPĚNÍ - VĚTRÁNÍ - INSTALACE v č. 3/1998 jako doporučená pomůcka. Zkoušky chodu a zaregulování (jak je patrné z názvu, jedná se o dvojí prověrku: 1) zkoušku chodu a 2) zaregulování) je třeba chápat jako základní prověření způsobilosti vzduchotechnického zařízení k provozu uskutečňované v rámci komplexního vyzkoušení. Není to tedy jediné prověření kvality zhotoveného díla.

Bez těchto dvou prověrek, které je nutno provést na jakémkoli typu či velikosti vzduchotechnického zařízení, však není možné následně uskutečnit další zkoušky a ověřovat tak ostatní parametry zařízení.

Zkouškou chodu se ověřuje schopnost dlouhodobého chodu zařízení ve smyslu dohodnutých kritérií a písemně potvrzuje kvalifikované uvedení zařízení do provozu. Zvýšený důraz je kladen na jedno z kritérií - správné nastavení proudové ochrany elektromotorů ventilátorů - čímž se dosáhne jak bezpečného chodu motoru, tak jeho optimalizace v dané soustavě.

Zaregulování výkonových parametrů (míněno vzduchových) představuje konečné nastavení průtoků vzduchu ve všech potrubních úsecích a hlavně na distribučních elementech - vyústkách - podle projektovaných hodnot, aby vzduchotechnické zařízení plnilo tu funkci, která mu byla projektem předurčena.

Další zkoušky:
  • hlukové poměry,
  • mikroklimatické parametry,
  • funkce systémů MaR,
  • požární klapky,
  • těsnost vzduchovodů,
  • tlakové poměry (přetlakové a podtlakové větrání),
  • koncentrace škodlivin,
  • nebezpečné koncentrace hořlavých aerosolů, plynů, par a prachů,
  • případně další specifické zkoušky (měření vibrací, měření přítomnosti mikroorganismů, měření elektroiontového mikroklimatu apod.)
V zájmu přehlednosti je účelné, aby tyto další zkoušky byly prováděny samostatně s vlastními zápisy (protokoly). To se samozřejmě nemusí týkat malých a jednoduchých větracích zařízení, kde je naopak vhodné všechny provedené zkoušky sepsat a vyhodnotit v jednom souhrnném protokolu.
 
 
Reklama