Obor větrání se zabývá problematikou vnitřního prostředí z hlediska kvality vzduchu. Pokud se nasávaný venkovní vzduch před distribucí na určená místa v objektu filtruje a upravuje se jeho teplota a vlhkost na požadované hodnoty, potom hovoříme o klimatizaci. Úkolem klimatizace je rovněž automaticky udržovat v klimatizovaných prostorách stabilní parametry vnitřního prostředí, a to bez ohledu na okolní podmínky.
Klimatizací se vybavují především ty části objektů, pro jejichž provoz je zajištění konkrétní úrovně vnitřního prostředí nezbytné (průmyslové provozy, zdravotnická zařízení), anebo pomáhá zvyšovat standard poskytovaných služeb (hotely, nákupní centra, bytové projekty).
Jednou z možností, jak optimalizovat teplotní parametry vzduchu, je chlazení. V chladících jednotkách koluje v uzavřeném cyklu chladící médium, které je nejprve v plynném stavu kompresorem stlačováno, poté je o vysoké teplotě a tlaku přivedeno do výměníku, kde při částečném ochlazení kondenzuje, aby se nakonec přes kapiláru nebo expanzní ventil dostalo do výparníku, kde expanduje, což vede k jeho prudkému ochlazení. Kapalina se začne odpařovat, ohřívá se a tím odebírá teplo z prostoru výparníku, jehož teplota klesá a vytváří tak zdroj studeného vzduchu využívaného k chlazení. Chladivo se poté vrací zpátky do kompresoru a cyklus se opakuje.
Chlazení je běžně využíváno v provozech s vysokými nároky na tepelnou pohodu a tam, kde je třeba eliminovat tepelnou zátěž od technologických zařízení (serverovny, apod.). Pro chlazení se používají většinou chladicí (klimatizační) jednotky s oběhem chladiva typu split či multi-split.
