U budov škol došlo v mnoha případech k výměně oken a zateplení fasády ve snaze o energetické úspory, často i v rámci dotačních titulů. Motivace obcí byla jasná - energetické úspory v provozovaných objektech znamenají úspory v rozpočtech. Zapomíná se však na dodržování požadavků dalších vyhlášek a zákonů, týkajících se lidského zdraví.

Při dlouhodobém pobytu v učebnách s neodpovídajícím přívodem čerstvého vzduchu jsou děti i učitelé vystaveni zvyšující se koncentraci CO₂, prachu a škodlivých chemických látek. Zateplování škol má nepříjemný vedlejší efekt: v dokonale utěsněných budovách není čerstvý vzduch.

Při nedostatku O₂ začíná mozek automaticky filtrovat veškeré vjemy a nepodstatné nepouští dál ke zpracování. Může se proto stát, že vidění se zužuje pouze na pohled na učitelku a tabuli – žák pak má pocit, že se dívá jakoby skrz papírový dalekohled. Nastupuje malátnost a lenost – tělo šetří kyslíkem. Některé studie dávají do souvislosti vliv vyšší koncentrace CO₂ v budovách na rychlejší odumírání mozkových buněk a stále vyšší výskyt Parkinsonovy nemoci.

Úvaha vede k otázce instalace čidel CO₂ jako ukazatele kvality vnitřního prostředí, což by mohlo učitele na aktuální stav prostředí upozornit. Nutno zdůraznit, že instalace čidel CO₂ není samospasitelná. Je potřeba komplexní řešení v podobě řízeného větrání, nicméně při současném stavu představuje měření kvality vnitřního prostředí výrazný pokrok pro řešení dané problematiky. Limit stanovený pro CO₂ v učebnách je 1500 ppm.

Ve školách proběhla již řada měření, která došla k alarmujícím výsledkům. Již na začátku druhé vyučovací hodiny byla koncentrace CO₂ nadlimitní a během výuky neustále stoupala.