Není nová vyhláška 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu cestou do pekla stavebnictví?
Má Ministerstvo pro místní rozvoj právo vyhláškou překročit své kompetence? Proč se nemají používat technické normy?
Úvod
Pokud vyjde nová vyhláška, lze od ní obecně očekávat následující:
- Bude právně správně a výklady jejích jednotlivých částí budou jednoznačné tj.
- Nebudou zpochybňovat souhrnné vlastnictví a právo vlastníků na užívání pozemků a staveb?
- Nebudou omezovat stavby soukromých investorů, pokud splňují veškeré oprávněné zájmy státu?
- Bezpečnost osob při užívání
- Zdraví osob
- Hlavní strategie (úspora energií a ochrana životního prostředí)
- V rámci kompetenčního zákonu nebudou v konfliktu s vyhláškami ostatních ministerstev či nařízeními vlády?
- Nebudou bezdůvodně finančně zatěžovat investory staveb (státní či soukromý sektor) velmi přísnými požadavky, které nemají jakékoli reálné opodstatnění?
- Budou fakticky a technicky správně a zároveň budou realizovatelné v podmínkách stavby a vymahatelné?
A toto se dle mého mínění u této vyhlášky ani u jednoho z výše uvedených nepovedlo. Naopak.
Obecný pohled – Kompetenční zákon a jeho platnost v kontextu Nového stavebního zákonu
Kompetenční zákon stanovuje obecně kompetence jednotlivých ministerstev při správě České republiky event. spolupráci při plnění podmínek základních zákonů. Oblast působnosti Ministerstva pro místní rozvoj je ve věcech:
- Regionální politiky
- Politiky bydlení
- Rozvoje domovního a bytového fondu
- Nájem bytů a nebytových prostor
- Územního plánování a stavebního řádu
- Vyvlastňování
- Investiční politiky
- Cestovního ruchu
- Veřejné dražby
- Realitní činnosti
- Pohřebnictví
Z výše uvedeného lze tedy očekávat, že veškeré požadavky v kompetenci Ministerstva pro místní rozvoj budou směřovány na požadavky, které se týkají výhradně výstavby bytů a staveb pro bydlení a rekreaci (možná pro přechodné ubytování) a pohřebnictví. Ostatní stavby by měly spadat do kompetence vlády ČR a jejích jiných příslušných ministerstev. Nicméně tyto pomyslné hranice kompetencí i obecných pravidel změnilo Ministerstvo pro místní rozvoj pod vedením Pirátské strany. Tím se začalo chovat jako skuteční piráti na dobytém území, kde žádná předešlá pravidla neplatí.
Kompetence a nový stavební zákon
Ještě se pokusím tuto myšlenku aplikovat na novém stavebním zákonu. Mohu nový stavební zákon a jeho účinnost rozdělit do následujících etap:
- Původní nový stavební zákon č. 283/2021 Sb., který vydala předchozí Vláda a kde byl stanoven institut nejvyššího stavebního úřadu, který mj. měl i zpracovat prováděcí vyhlášky tohoto nového stavebního zákona o dokumentaci staveb i o požadavcích na výstavbu.
- Po změně vlády v roce 2021 byla horkou jehlou připravena změna tohoto stavebního zákona (z. č. 195/2022), který na přechodnou dobu upravoval nový stavební zákon. Zajímavý pro tvorbu výše uvedených prováděcích vyhlášek původnímu stavebnímu zákonu je Hlava V. „Zvláštní ustanovení o použitelnosti zákona v přechodném období“ § 334 a odst. (1) „Přechodným obdobím se rozumí pro účely odst. 2 a 3 období od 1. července 2023 do 30. června 2024 a pro účely odst. 4 období od 1. července 2022 do 30. června 2023.“
„(4) V přechodném období vykonává působnost nejvyššího stavebního úřadu jako služebního úřadu Ministerstvo pro místní rozvoj a působnost stanovenou předsedovi Nejvyššího stavebního úřadu jako služebnímu orgánu státní tajemník v Ministerstvu pro místní rozvoj.“ - Poslední úpravu stavebního zákona pravděpodobně řeší zákon č. 152/2023 Sb., ve které je téměř veškerá výkonná moc týkající se stavebnictví převedena pod Ministerstvo pro místní rozvoj bez ohledu na výše uvedené kompetence ostatních ministerstev. Jediná ministerstva, kterým zůstaly veškeré pravomoci v oblasti výstavby, jsou Ministerstvo dopravy a Ministerstvo průmyslu a obchodu. Proto v nových prováděcích vyhláškách jsou uvedeny i odstavce a přílohy, které by se MMR týkat neměly (např. stavby pro práci s výbušninami a střelivem).
Pod vedením Pirátů tak Ministerstvo pro místní rozvoj ovládlo téměř celou výstavbu na území ČR.
Co má větší právní váhu: vyhláška ministerstva nebo Nařízení vlády?
Jako příklad je možno uvést přílohu č. 2 tabulka č. 1, kde se uvádějí hodnoty průtoku vzduchu, které jsou uvedeny buď v jiném právním předpisu, nebo v nařízení vlády nebo jsou přímo s nimi v rozporu. Například je možno uvést požadavek na větrání prostor obchodu, služeb a jídelny, kde je uvedena hodnota minimálního přívodu vzduchu QV = 30 m3·h−1/osoba. Nicméně v nařízení vlády č. 361/2007 Sb. v platném znění spadají tyto prostory pod pracovní prostory s přístupem veřejnosti § 41 Větrání pracovišť odst. 4, a proto je nutno do těchto prostor přivádět takové množství vzduchu odpovídající charakteru práce zaměstnance, který se v tomto prostoru nachází s ohledem na předpokládanou zátěž daného prostoru. Tento odstavec příslušné tabulkové přílohy přílohy č. 2 je o to pikantnější, že je dokonce uveden odkaz na toto nařízení vlády, ačkoli uvedené hodnoty průtoku vzduchu do pracovního prostředí na 1 pracovníka vůbec v tomto nařízení vlády nejsou.
Obdobně je možno nalézt přesah v kompetencích v příloze č. 3 Hygienické zařízení a šatna mezi touto vyhláškou a konkrétními vyhláškami příslušných ministerstev (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy; Ministerstvo zdravotnictví).
Jak dále zdražovat ceny bytů a ostatní výstavbu nesmyslnými požadavky?
Naprosto nepochopitelným se pro mě stává § 46 Vzduchotechnické zařízení s ohledem na stávající stavební praxi a technické možnosti při údržbě objektů (především pak pro bytovou výstavbu, které by se daná vyhláška měla především týkat). Níže je uveden rozbor jednotlivých bodů, které § 46 obsahuje:
„(1) Vzduchotechnické zařízení musí umožnit požadované pravidelné čištění a údržbu včetně všech potrubních rozvodů.“
Není jasné, co tvůrce vyhlášky myslel pojmem „požadované“. Zda se jedná o obecný výraz, který směřuje k tomu, že musí být všechny části vzduchotechnického systému čistitelné vč. rozvodu vzduchu, nebo jenom některé, které „někdo“ požaduje. Přikláním se k variantě, že tvůrce vyhlášky měl na mysli všechny vzduchovody vč. vzduchovodů přivádějících vzduch ze vzduchotechnických jednotek do větraných prostorů, tj. čistý filtrovaný vzduch, kde se nevyskytují žádné škodliviny, které je možno čistit běžným způsobem. Nebo i vzduchotechnické jednotky pro požární větrání.
Reálně je tento požadavek prakticky velmi obtížně realizovatelný a při jeho důsledné aplikaci lze odhadnout, že náklady na stavby se reálně zvýší o cca 10 % (zajištění přístupu ke všem vzduchotechnickým rozvodům, zvětšení rozvodů vzduchu, aby bylo možno čištění provádět, zajištění kontrolních vstupů k rozvodům vzduchotechniky, čisticí otvory ve vzduchotechnických rozvodech apod.).
„(2) Výdech odváděného vzduchu musí být navržen a proveden tak, aby neobtěžoval a neohrožoval okolí. Výdechy musí být navrženy a provedeny minimálně 10 m od nasávacích průduchů a odvodů venkovního vzduchu.“
Nevím, jestli tvůrce vyhlášky se někdy byl podívat na nově postavených bytových objektů nebo alespoň viděl jejich projektovou dokumentaci, protože pro standardní bytovou výstavbu toto není realizovatelné s ohledem na další zařízení a jejich požadavky na umístění na střeše.
Pokud jsou jednou šachtou vedeny vzduchovody pro přívod a odvod vzduchu do jednotlivých bytů při decentrálním větrání, musí reálně vzduchovody od sebe oddálit na vzdálenost 10 m s ohledem na větrání CHÚC, umístění FVE panelů, umístění odvětrávání splaškové kanalizace, umístění komínů od plynových kotlů apod.
Dalším problémem je i umístění odvodu vzduchu od bytových digestoří.
Tento požadavek nedává smysl i z hlediska fyzikálního, protože ani 10m vzdálenosti mezi nasávacím a výdechovým otvorem nezajistí nasávání škodlivin z vydechovaného vzduchu, pokud je nasměrování nasávacích a výdechových otvorů nastaveno proti sobě, nebo je na odvod vzduchu použit nástřešní ventilátor vyfukující vzduch horizontálně s rovinou střechy velkou rychlostí vzduchu.
Naopak, pokud bude vzduch vyfukován kolmo k rovině střechy vyšší rychlostí (cca 8 m·s−1 a více), mohou být nasávací a výdechový otvor být téměř vedle sebe.
Tvůrce vyhlášky se patrně inspiroval v metodice BREEAM (britská metodika pro certifikaci tzv. šetrných budov), která je prioritně určena pro komerční výstavbu. Nicméně tato metodika je pro investory dobrovolná a dotyčné kredity jsou také dobrovolné pro získání určitého hodnocení. Proč tedy je tento požadavek „nesmyslně“ přijat do každého právního předpisu jako vymahatelná povinnost?
„(3) Nasávací průduchy a otvory musí být navrženy a provedeny tak, aby bylo minimalizováno nasávání škodlivin z externích zdrojů, musí být umístěny ve vzdálenosti minimálně 10 m od pozemních komunikací s provozem motorových vozidel a od ploch, kde se může vyskytovat výskyt kouře.“
Když bude někdo chtít, tak na tomto odstavci může paralyzovat celé české stavebnictví, protože nasávacím otvorem lze považovat i okno. Okno souseda, který je kuřákem a své okno používá pro větrání a odvod cigaretového kouře. Požadavek na vzdálenost nasávacích otvorů (a oken používaných k větrání) 10 m od všech pozemních komunikací by zamezil výstavbu ve všech městských centrech a výskyt kouře musím předpokládat u všech hořlavých materiálů.
Naprosto nesmyslně se pak jeví text § 48 Spalinová cesta odst. (2), který za určitých předpokladů umožňuje umístění odvodu spalin na fasádu.
Nebo dále „(4) Vzduchovod musí být navržen a proveden jako vodotěsný, vyspárovaný a opatřený odvodněním, pokud jím bude odváděn vzduch s vysokým obsahem vodních par a musí být navržen a proveden tak, aby na jeho vnitřní a vnější straně nedocházelo ke kondenzaci vodních par.“
Asi nejsmysluplnější odstavec tohoto paragrafu, ale stejně mi to nedá, abych položil následující otázku: Proč musím realizovat v případě odvodu vzduchu s vyšší vlhkostí vzduchu vodotěsný, vyspárovaný a odvodněný vzduchovod, když musím zajistit, aby v potrubí kondenzace nevznikala? A nemám toto zajistit u všech vzduchovodů, které si nasávají venkovní chladný vzduch, aby nedocházelo ke kondenzaci z vnější strany?
„(5) Vzduchotechnické zařízení v provozech s intenzitou výměny vzduchu vyšší než 1,0 h−1 musí být zajištěno zpětné získávání tepla z odváděného vzduchu s ověřenou dostatečnou účinností a systémem regulace množství větraného čerstvého vzduchu.“ Opět požadavek, který nesmyslně prodražuje výstavbu objektů, protože většinou nemá ekonomickou návratnost a může i energeticky uživatele objektu spíše zatížit.
Z textu vyplývá, že tento požadavek se vztahuje na všechna větrací zařízení bez ohledu na jejich účel, dobu provozu i vzduchový výkon. (V tomto případě se doporučuji podívat na Nařízení EU 1253/2014, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a taky 2009/125 ES, pokud jde o požadavky na Ekodesign větracích jednotek).
Dle tohoto odstavce je nutno zajistit i zpětné získávání tepla u prostor, které jsou více větrány, ale nejsou vytápěny; prostor, které je nutno pouze odsávat (např. sklady odpadků); prostor, ze kterých je nutno odsávat přebytek tepla zvláště v letních období (energocentrum) nebo i např. do plynové kotelny nebo do systémů požárního větrání.
Jak je vidno, opět tento požadavek neodůvodněně zvyšuje investiční náklady na nové stavby.
Další technické nesrovnalosti v příloze 2 vyhlášky, na kterou se odkazuje § 46
Uvedl jsem, že by údaje v nové vyhlášce měly být technicky a fyzikálně správně, nebo alespoň neutrálně, aby si čitatel vyhlášky nemyslel, že jsou v ní uvedené údaje špatné. Jako příklad je možno uvést žonglování s koncentrací oxidu uhličitého uvedeného v ppm. Pro nepříliš zasvěcené uvádím, že se jedná o objemovou koncentraci oxidu uhličitého ve vzduchu v miliontinách objemu. Ačkoli se nejedná o plyn, který je vyloženě jedovatý (koneckonců v uvažované místnosti je právě člověk jako jeho největší producent), při větších koncentracích vytěsňuje ze vzduchu kyslík, a tak při výrazných koncentracích může způsobit i smrt. Jenom pro představu s ohledem na jiný právní předpis České republiky, tj. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, jsou limitní hodnoty koncentrací oxidu uhličitého ve vzduchu uvedeny následující:
- Přípustný expoziční limit (průměrná koncentrace CO2 po dobu 8 hodin) 9000 mg·m−3, tj. 5 004 ppm
- Nejvyšší přípustná koncentrace (okamžitá) 45000 mg·m−3, tj. 25020 ppm
Pro informaci uvádím, že většinou je za smrtelnou koncentraci oxidu uhličitého vnímána hranice 200000 ppm, přičemž koncentrace 100000 ppm může způsobit ztrátu vědomí.
Obsah oxidu uhličitého ve vydechovaném vzduchu člověkem je cca 42000 ppm CO2.
Nicméně je nutno uvést, že koncentrace oxidu uhličitého, je jednou z mála veličin ovlivňující kvalitu vnitřního prostředí, kterou je možno měřit. Je zároveň i ukazatel pro ostatní škodliviny vyskytující se ve vnitřním prostředí. Pro jakýsi limit pro pocit kvalitního vnitřního prostředí je vnímána mezinárodně hodnota koncentrace oxidu uhličitého umožňující spolehlivou funkci lidského těla pro dlouhodobý pobyt, a to 1500 ppm.
Z této hodnoty pak vyplývá minimální dávka čerstvého větracího vzduchu, kterou je nutno do místnosti přivést.
kde je
- QV
- minimální množství přiváděného vzduchu na osobu [m3h−1/osoba]
- MCO2
- množství oxidu uhličitého produkované průměrným člověkem (čím vyšší hmotnost člověka, tím větší produkce CO2) [Ch−1]
- NCO2i
- nejvyšší přípustná koncentrace oxidu uhličitého ve vnitřním prostředí [ppm]
- NCO2e
- předpokládaná maximální koncentrace oxidu uhličitého ve venkovním prostředí [ppm]
Nicméně nová vyhláška stanovuje, že nejvyšší přípustná koncentrace ve vnitřním prostředí je 1200 ppm.
Za tohoto předpokladu je pak minimální množství přiváděného vzduchu již 23,8 m3h−1, tj. o 25 % více, než je při koncentraci 1500 ppm CO2.
Na opačném pólu je požadavek na přívod vzduchu do tělocvičen a prostor pro fyzická cvičení (fitness) 36 m3h−1/osoba při tělesné aktivitě 6 Met, kdy člověk produkuje 100 l/h CO2. Za použití stejného vzorce dojdeme k okamžité koncentraci NkCO = 3 278 ppm, což je podstatně výše než hodnota požadovaná vyhláškou.
Co je vyhláškou požadováno od větrání?
Jako schizofrenní považuji Přílohu 2 Větrání, kde není jednoznačně uvedeno, co je vlastně vyhláškou požadováno (vnímám, že se především jedná o bytové a rodinné domy).
Jednotlivé odst. uvádí:
1) „Vnitřní prostor budov musí mít možnost minimálně 0,5násobné výměny vzduchu instalovaným vzduchotechnickým zařízením, přirozeným větráním nebo jejich kombinací…“
2) „Výměna vzduchu přirozeným způsobem se ověřuje na základě průtočného průřezu okna, bez vlivu větru, pro venkovní teploty 0 °C a 13 °C s přívodním prvkem otevřeným automaticky podle časového programu nebo oknem otevřeným v časovém úseku 15 minut každou hodinu.“
Poznámka:
Je to dobrá bizarnost, když si představím, že budu muset pro ověření odst. 2 každých 45 minut v noci vstávat a otvírat na 15 minut okno s tím vědomím, že mi tento větrací systém, který používaly generace našich předků, funguje jenom při venkovní teplotě 0 °C a 13 °C.
Asi se autor vyhlášky inspiroval v bývalé vyhlášce o přirozeném větrání CHÚC A při nedodržení požadovaných ploch pro přirozené větrání stanovené touto vyhláškou a kontrole intenzity větrání při těchto venkovních teplotách, kde bylo nutno dokázat dosažení 10násobné výměny vzduchu.
3) „Množství přiváděného venkovního vzduchu v pobytové místnosti se stanovuje s ohledem na množství osob a vykonávanou činnost a musí být výpočtem navrženo a řešeno tak, aby po dobu pobytu osob nebyla překročena koncentrace oxidu uhličitého ve vnitřním prostředí 1200 ppm.“
Poznámka:
V předchozích vyhláškách MMR určujících požadavky na výstavbu je uvedena maximální koncentrace oxidu uhličitého ve vnitřním prostředí 1500 ppm, z čehož pak vycházelo i minimální množství větracího vzduchu 20 m3h−1/osoba (v Pražských stavebních předpisech je pak tato hodnota snížena na 15 ÷ 20 m3h−1/osoba).
Zároveň mi není jasné, jak spolu korespondují odstavce 1) a 3) přílohy 2 s ohledem na minimální dimenzování větracího zařízení.
4) „Infiltraci spárami oken vč. mikroventilace nelze pro budovy s těsnými okny bránícím větrání považovat za součást konceptu větrání.“
5) „Při návrhu podtlakového větrání je nutné v návrhu prokázat dostatečnou kapacitu prvků přímo určených pro přívod vzduchu do vnitřního prostředí. Prvky pro přívod venkovního vzduchu musí za předpokladu návrhového průtoku vzduchu současně vyhovovat požadavkům na tepelně technické a akustické vlastnosti a zohledňovat proudění vzduchu v místě pobytu osob.“
Poznámka k odst. 1), 4) a 5)
V praxi se dá možná uvažovat případ, že při použití přirozeného větrání okny je možno použít kombinaci mikroventilace oken (za podmínky garantovaného průtoku vzduchu při určitém podtlaku) a využít tuto mikroventilaci v kombinaci s odsávacím ventilátorem buď v kuchyni, nebo v sociálním zázemí. Proto není možno taxativně mikroventilaci jako součást konceptu větrání (pokud je vytvořen) zcela vyloučit.
6) „Obytná a pobytová místnost musí být navržena a provedena tak, aby bylo zajištěno v době pobytu osob minimální množství přiváděného venkovního vzduchu 25 m3h−1/osoba, pokud není uvedeno jinak v tabulce č. 1 nebo nedochází ke vzniku tepla a škodlivin v ovzduší na pracovištích podle limitních hodnot stanovených jinými právními předpisy.“
Poznámka:
Tento odstavec je zcela zjevně převzat ze směrnic týkajících se pracovního prostředí (viz text). Z hlediska bytových a obytných prostor je nutno vnímat požadavek na minimální množství přiváděného venkovního vzduchu m3h−1/osoba, což je o 25 % více, než stanovuje současná vyhláška.
Tento taxativně určený požadavek na větrání bytových a obytných ploch znamená nejen o cca 25% zvýšení investičních nákladů na větrací systémy, ale i zvýšení provozních nákladů na větrání. Proč?
Dále za schizofrenní považuji v příloze 2 tabulku č. 2, kde není jasné, jak se množství odváděného vzduchu ze sociálních zázemí má stanovovat.
Na jedné straně jsou uvedeny požadavky na větrání daných místností bez uvedení předpokládaných zařizovacích předmětů např.:
- Požadovaný odvod vzduchu z koupelny je 50 m3h−1. Tato koupelna (např. hotelová koupelna ā koupelna malometrážních bytů) může být osazena sprchovým koutem, WC, umyvadlem a bidetem.
- Naproti tomu odvod ze samostatné sprchy je uveden 100 m3h−1.
Má to nějakou logiku? Platí to i pro přirozené větrání koupelen otevíratelnými okny?
Jakou logiku má poznámka pod toutéž tabulkou č. 2, kde je uvedeno, že pokud se zařizovací předměty v sociálním zázemí bytových jednotek nachází v jednom prostoru, je možno snížit množství odsávaného vzduchu o 10 m3h−1 (předpokládám, že v případě součtu potřeb větracího vzduchu pro všechny zařizovací předměty v dané místnosti).
Připouští tak autor vyhlášky, že všichni uživatelé bytu užívají toto sociální zázemí najednou?
K tabulce č. 3 se nechci vyjadřovat, protože je kompletně převzata z vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR 238/2011 Sb.
Závěrem
Takovýchto bizarností by patrně odborník na příslušnou tématiku našel i více, ale to nechám na příslušné osoby. Jenom bych chtěl upozornit na jednu informaci z dobře informovaných kruhů. Legislativní rada vlády doporučila všem ministerstvům, aby se při tvorbě vyhlášek neodkazovala na technické normy – patrně proto, aby politici a právníci měli pod svou kontrolou fyzikální zákony a obecně fyzikální principy při výstavbě.
Proto v nových vyhláškách ke stavebnímu zákonu nikde nejsou odkazy na technické normy a raději jsou použity výše uvedené nesmysly.