Decentrální větrání školních budov
Pobyt ve škole byl nebo stále je součástí života každého z nás. Pro kvalitně strávený čas je nejen ze zdravotního hlediska, ale také kvůli vstřebávání informací a celkové pohody organismu zásadní dostatečné a správné větrání.
Velká část problematiky větrání škol se opírá o zásadní ukazatel kvality vzduchu z pohledu jeho vydýchanosti, kterým je koncentrace oxidu uhličitého. Tato veličina udávaná v ppm (angl. parts per milion) ukazuje poměrové zastoupení částic oxidu uhličitého ve vzduchu. Pro bližší představu, procentuální zastoupení oxidu uhličitého v běžné atmosféře je 0,04 %, čemuž odpovídá 400 ppm, tedy 400 částic na jeden milion částic. Tento vzduch považujeme za čerstvý. Dýcháním uvnitř budovy hladina oxidu uhličitého přirozeně stoupá, správným větráním lze však toto stoupání omezit a stabilizovat na rozumné míře vydýchanosti vzduchu. Větrání interiéru na stejnou koncentraci CO2 jako je ve venkovním vzduchu je v obsazené školní třídě ale v podstatě nemožné a neekonomické.
Snesitelná koncentrace oxidu uhličitého je sice pro každého člověka jiná, zásadní nárůst nespokojenosti ale většinou nastává kolem 1000 ppm, kdy se začínají dostavovat příznaky únavy. Špatnému větrání ve školách se kvůli tomu často připisuje i nesoustředěnost samotných žáků, která může pocházet právě z únavy, kdy ve snaze neusínat hledají žáci různé rušivé aktivity, které by je udržely vzhůru.
Větrání otevřenými okny je obzvlášť ve školách velmi problematické, jelikož většina výuky probíhá v zimních měsících nebo ve velmi chladných přechodných obdobích. Tento způsob nejen že je značně nekomfortní, ale zároveň způsobuje nemalé tepelné ztráty. V zavřené školní třídě po zahájení výuky tedy velmi rychle stoupá koncentrace CO2 k tisícovým hodnotám, kde začíná docházet k bolestem hlavy a dalším nežádoucím zdravotním komplikacím. Je také prokázáno, že nedostatečným větráním se ve vzduchu významně zvyšuje koncentrace patogenních látek, což celkově vede k růstu nakažlivosti prostředí a vyššího přenosu chorob v rámci třídního kolektivu.
Implementace systémů řízeného větrání do škol se tedy stala nezbytností, ať už z pohledu vnitřního komfortu, tak i z pohledu legislativy. U nově postavených škol bývá rozhodujícím rozcestníkem celková koncepce větracího systému. Centrální systém s velkými jednotkami pro společné větrání několika nebo všech učeben a větších funkčních celků přináší vysokou prostorovou náročnost, především kvůli velkým vzduchotechnickým rozvodům. Regulace vzduchových průtoků do jednotlivých prostor je realizována pomocí klapek se servopohony, čímž je samotné ovládání systému náchylné na řadu možných lokálních problémů, ovlivňujících celý systém. V neposlední řadě je třeba rovněž myslet na přechody skrz požárně dělící konstrukce, které je nutné opatřit požárními uzávěry, nebo potrubními klapkami. Tato zařízení vyžadují přístup pro pravidelnou revizi nebo jejich výměnu. Samotná investice do velkého potrubního systému, regulace a požárních opatření je značná. Dále je třeba nezapomínat na údržbu, čištění a servis celého systému, potažmo na budoucí výměnu některých komponent systému, kde se náklady díky složitosti výměny šplhají do vysokých částek.
Decentrální koncepce větrání škol dává ve výše uvedených bodech větší smysl. Celková koncepce je srozumitelnější, tedy jedna jednotka pro každou učebnu se svojí regulací dle čidla CO2 v každé učebně bez regulačních klapek, volba výstupní teploty vzduchu lokálně dle potřeb každé místnosti atd. Zásadním benefitem je u decentrální koncepce absence požárních klapek, což přináší zásadní zlevnění technologie a úspory v rámci pravidelné údržby. Další úspory se promítají také do stavební části, díky nižším a celkově menším vzduchotechnickým rozvodům je možné budovu celkově snížit a ušetřit další náklady v rámci rozpočtu celé stavby.
Vzorovým příkladem decentrální koncepce větrání je škola Johanna Pachelbela v Norimberku v Německu, budova v pasivním standardu, kde bylo z výše uvedených důvodů rozhodnuto k instalaci 110 podstropních decentrálních větracích jednotek Stiebel Eltron VRL-C 870 G Premium pro větrání učeben. Bylo zjištěno, že investiční náklady se oproti centrální variantě příliš neliší, vyčíslení provozních nákladů však jasně stálo na straně decentrální koncepce. Celé řešení se velmi vkusně podařilo zasadit do architektonického vzhledu celé stavby. Typickým detailem napojení jednotek pro sání čerstvého a výfuk znehodnoceného vzduchu jsou děrované okenní překlady. Celá škola tak spolu s vytápěním a chlazením pomocí tepelných čerpadel země-voda přináší prémiově úsporný provoz s ideálním vnitřním klimatem.
Díky absenci velkých potrubních rozvodů je koncepce decentrálního větrání velmi dobře aplikovatelná také na stávající budovy, kde se instalace centrálního vzduchotechnického systému nedá uplatnit. Rekonstruované školy se tak mohou vypořádat nejen se snížením energetické náročnosti, ale také se správným větráním a díky tomu i celkovým zlepšením samotné výuky a nižší nemocnosti studentů. Velké decentrální větrací jednotky jsou vhodné nejen pro školní budovy, ale třeba pro mateřské školy, zasedací a přednáškové místnosti, nebo retailové prostory jako jsou obchody a fitness centra.
STIEBEL ELTRON nabízí technicky vyspělé produkty, které splňují nároky na ekologický i ekonomický provoz v oblasti elektrického ohřevu vody a vytápění, tepelných čerpadel a větracích systémů.
