Mikroklima pasivních domů

Datum: 26.12.2011  |  Autor: Ing. Petr Morávek, CSc., ATREA  |  Recenzent: Prof. Ing. Miloslav Jokl, DrSc.

Článek se zabývá analýzou pasivních domů z hlediska vnitřního mikroklimatu. Zaměřuje se hlavně na vlhkost, zápach, aerosol nebo toxické hodnocení a vliv zdraví. Samostatná kapitola popisuje vnitřní vlhkosti při větrání nebo při vytápění pasivních budov.

1. Úvod

Složky vzduchového prostředí budov záměrně vytvářeného pro pobyt člověka v uzavřených prostorách lze podle [1] obecně charakterizovat jako interní mikroklima:

  • tepelně-vlhkostní
  • mikrobiální
  • ionizační
  • aerosolové
  • odérové
  • toxické

Společným znakem všech výše uvedených složek vnitřního prostředí je vzduchové pole jejich existence a vzájemného ovlivnění. Příspěvek se tedy nezabývá speciálními problémy hluku, aerointového režimu, statické elektřiny a elektromagnetických polí.

Pasivní domy jsou dnes zcela specifickou kategorií staveb, z pohledu tradičních staveb až extrémní. Je tedy nezbytné věnovat mikroklimatu těchto staveb podstatně vyšší pozornost než stavbám běžné produkce.

2. Rozbor a obecná charakteristika základních složek mikroklimatu pasivních domů

2.1 Tepelně-vlhkostní mikroklima

Patří k nejdůležitějším složkám pro zajištění vnitřního prostředí z hlediska zdraví a spokojenosti lidí, ale i ve vztahu k životnosti stavebních materiálů, budov, výrobních technologií, atp.

Teplota a vlhkost vzduchu se v budovách úzce vzájemně ovlivňují a podmiňují. Základními veličinami určujícími kvalitu tepelně-vlhkostního mikroklimatu v budovách jsou:

ta
– teplota vzduchu (ve °C), měřená rtuťovým teploměrem (prakticky nezohledňuje tepelné sálání okolních ploch)
tg
– výsledná teplota (ve °C), měřená kulovým teploměrem uprostřed místnosti, s registrací tepelného sálání ploch okolních stěn a oken. Je základní veličinou mikroklimatu.
t0
– operativní teplota (vypočtená hodnota z parametrů tr; tg; wa). Pro wa < 0,2 ms-1 lze nahradit pouze hodnotou tg
wa
– rychlost proudění vzduchu (v ms-1)
rhi
– relativní vlhkost vzduchu v interiéru (uvádí se v procentech a udává stupeň nasycení vzduchu vodní parou)
x
– měrná vlhkost vzduchu, vyjadřuje obsah vodních par suchého vzduchu (g/kg s.v.)
tr
– teplota rosného bodu (ve °C) udává, kdy na povrchu konstrukce začíná kondenzovat vodní pára. Závisí na ta, rhi, ts.

Zajištěním optimální teploty v místnostech se dosahuje tepelné rovnováhy při odvodu tepla z organismu člověka do okolního prostředí (s korekcí na dané roční období), při konkrétním vývinu metabolického tepla.

V obytných stavbách se doporučuje dodržet hodnoty dle tab. 1:

topné obdobíletní období
operativní (výsledná) teplota t0°C18–2420–28
rychlost proudění vzduchu wam/s≤0,10,1–0,2
rozdíl teplot ve výši 1,7 a 0,2 m°C33
relativní vlhkost rhi%30–7030–70
teplota povrchu podlahy tp°C19–28

Pro dosažení pocitu tepelného komfortu platí obecně součtová rovnice:

t0 + ts = 38 až 40 °C

kde ts značí průměrnou teplotu stěn v místnosti.

Pro pasivní domy s dokonalými obvodovými izolacemi je teplota povrchů stěn prakticky shodná s teplotou vzduchu (s rozdílem max. 0,5 K). Při nízkém rozsahu kvalitního zasklení pak není nutné ani zbytečně zvyšovat teplotu vzduchu nad 20 °C, pro jinak nutnou eliminaci negativního sálání u běžných budov.

Zatímco se zajištěním optimálních teplot v budovách obecně nebývají obtíže díky současným kvalitním regulacím pružných otopných soustav a zateplení obvodových stěn budov, často však bývá problematické dosáhnout vyhovující relativní vlhkosti, neboť je zde řada hledisek vzájemně si odporujících. Hygienicky doporučované vyšší relativní vlhkosti vzduchu v rozsahu 50 až 60 % zabraňující vysychání sliznic totiž mohou vést až ke vzniku plísní (např. rodu Alternaria Aspergillus), s nebezpečnými zárodky patogenních spor. Důsledkem pak je zvýšená nemocnost obyvatel, časté nevolnosti, alergie, záněty průdušek, dýchací potíže, bolesti kloubů a nervové potíže. Současně se při vyšších relativních vlhkostech vzduchu nad 60 % zvyšuje až na dvojnásobek procento přežívajících mikroorganismů (např. Staphylococus, Streptococus) vůči výskytu mikroorganismů při rhi = 30 až 40 %. Při poklesu relativní vlhkosti se naopak snižuje výhodně počet roztočů v textiliích a výskyt následných alergií – astma.

Hlavní zdroje vlhkostí v budovách jsou uvedeny v tab. 2:

zdroj vlhkostiprodukce vodní páry
metabolismus člověka50–250 g/hod/os.
(podle druhu činnosti)
koupelny700–2600 g/hod
kuchyně600–1500 g/hod
sušení prádla200–500 g/h/5kg

Pro průměrný byt tak dosáhne celková produkce vodní páry 10 až 15 kg/den, kdy nárazová množství vlhkosti jsou pohlcena sorbcí omítek, a postupně odvětrána s větším, či menším efektem vzduchotechnickým systémem, případně větráním okny.

V dokonale tepelně izolovaných pasivních domech tvoří podstatnou vnitřní zátěž teplo produkované osobami. Rozlišujeme tzv. bazální metabolické teplo, které se s věkem osob snižuje a lze uvažovat s hodnotou 45 W/m2 povrchu těla, což při 1,9 m2 povrchu těla činí asi 80 W/osobu.

Další složkou je tzv. metabolické teplo netto, závislé na fyzické aktivitě. Ve spánku je nulová hodnota, při odpočinku asi 35 W/os, u domácích prací však při energetickém výdeji člověka 70–150 W/m2 dosahuje až 130–280 W/osobu.

2.2 Mikrobiální mikroklima

Je vytvářeno mikroorganismy bakterií, virů, plísní a spor, pylů, které se vyskytují v interiéru budov, s přímými účinky na člověka. Vážným problémem se dnes stávají alergické syndromy způsobené sporami různých druhů, plísněmi a pylovými částicemi. Hlavními nositeli mikroorganismů jsou kapalné aerosoly a pevné aerosoly (prachy). Zvlášť nebezpečné jsou pak bakterie tyčinkové – legionelly, vázané na kapalné aerosoly, způsobující až smrtelná zánětová onemocnění plic. Ve všech typech filtrů se zachycují především prachové částice, ale i všechny druhy mikroorganismů, které se při silném zašpinění, případně i vlhnutí filtrů intenzivně rozmnožují a pronikají zpětně do větracího vzduchu. Je proto velmi důležitá pravidelná kontrola a výměna filtrů v závislosti na druhu prostředí. Obdobně je nutné zabránit zvlhnutí usazeného prachu v uzavřených a těžko přístupných vzduchovodech (pomocí zpětných klapek, garantovaného přetlaku atd.) neboť zde hrozí výskyt virů i plísní s neomezenou životností. Kvalita mikrobiálního mikroklimatu se hodnotí podle únosné koncentrace mikrobů – pro obytná prostředí činí max. 200 až 500 mikrobů/m3, ve venkovním prostředí měst jsou koncentrace až 1500 mikrobů/m3. Dosud nejúčinnějším způsobem, jak snížit mikrobiální koncentrace v budovách je dokonalé větrání, s přívodem kvalitního venkovního vzduchu, dále lze výhodně použít i deodorací vzduchu proti hmyzu jako přenašeči mikrobů rozprašováním slabého roztoku oleje z himálajského cedru. Použití chemické a fyzikální sterilizace vzduchu (trietylenglykolem, těkavými rostlinnými fytoncidy, germicidními výbojkami, ionizací) je již speciálním úkolem instalovaných vzduchotechnických zařízení.

2.3 Ionizační mikroklima

Je charakterizováno toky ionizujícího záření z přírodních radionuklidů, případně umělých zdrojů. V běžných podmínkách bytových a občanských staveb se jedná převážně o zdroje ionizujícího záření ze stavebních hmot, např. radioaktivních popílků s obsahem radia (Gama záření udávané v jednotkách mikrosievert/hod) a emanaci radioaktivních plynů z podloží, případně ze stavebních hmot do interiérů budov. Hlavním představitelem je: radon 222 Rn, a následně rozpadem radiové nebo thoronové řady vzniklé dceřinné produkty 218 Po (RaA), 214 Pb (RaB), 214 Bi (RaC), 214 Po (RaC) a 220 (Rn). Samotný radon je inertní plyn, ale závažné jsou jeho dceřinné produkty vdechované spolu s nosnými pevnými či kapalnými aerosoly do plic, kde se usazují a zářením alfa ozařují plicní epitel, čímž vytváří potenciální riziko pro vznik plicního karcinomu. Jednotkou pro objemovou aktivitu radioaktivních látek je 1 Bq/m3, což udává jeden průměrný rozpad za sekundu v 1 m3 látky, obdobně se udává měrná aktivita pro 1 kg látky. Jako přípustné se u nás uvádějí hodnoty EOAR (ekvivalentní objemové aktivity radonu) v interiéru:
– pro stávající budovy: 200 Bq/m3 vzduchu
– pro nové budovy: 100 Bq/m3 vzduchu
Obecně se udává i hodnota podle USA normy ASHRAE 1981 tj. 74 Bq/m3. Ve venkovním ovzduší je hodnota EOAR 7 až 12 Bq/m3.

Jako ochrana nových i modernizovaných staveb před účinky radonu se používá plynotěsná fólie pod základovou deskou, s dimenzí dle oblasti radonového rizika a použití certifikovaných stavebních hmot.

2.4 Aerosolové mikroklima

Aerosoly se v ovzduší vyskytují ve formě buď pevných částic (prachů), nebo kapalných částic (mlhy). Pevné aerosoly jsou původu organického, anorganického, popř. smíšeného, s elektrickým nábojem kladným či záporným, s velikostí 0,1 až 100 mikrometrů, která zároveň limituje rychlost jejich gravitačního usazování v ovzduší v rozsahu 30 dnů až 4 sec. Velikost částic menší než 10 mikrometrů je hranicí jejich respirability. Ve venkovním ovzduší velkoměst se spad prachu pohybuje v hodnotách až 1100 t/km2/rok, při běžné koncentraci 1 až 3 mg/m3. V čistém horském prostředí se vyskytují koncentrace od 0,05 do 0,5 mg/m3. Domovní prach, zvláště biologické částice pod 1 mikrometr jsou hlavní příčinou postižení astmatem. Jako přípustná hodnota v běžných budovách se uvádí koncentrace inertních pevných aerosolů 10 mg/m3.

2.5 Odérové mikroklima

Obecně jsou odéry plynné složky ovzduší, vnímané jako vůně, nebo zápachy, produkované člověkem nebo jeho činností. Mimo běžné odéry (kouření, příprava jídel) se v interiéru dnes vyskytují i styreny, formaldehydy, odpary z nátěrů, dříve neznámé. Z venkovního ovzduší do budov infiltruje řada dalších odérů, ve vnitřním prostředí pak vzniká při pobytu lidí hlavně CO2 a tělesné pachy – antropotoxiny, které jsou obecně indikátorem kvality vnitřního vzduchu. Jako kriteriální a exaktně měřitelná hodnota se všeobecně udává koncentrace 0,10 % CO2, pro odstranění pocitu vydýchaného vzduchu z produkce tělesných odérů pak 0,07 % CO2, přičemž i podle standardu ASHRAE se připouští 20 % nespokojených respondentů s kvalitou interního ovzduší (1000 ppm = 0,1 % = 1,8 mg/m3). Zásadním způsobem lze kvalitu odérového mikroklimatu v budovách ovlivnit pouze dostatečným přívodem čerstvého vzduchu, kdy jako základní a ve světě uznávaná hodnota intenzity větrání se udává 25 m3/hod. čerstvého venkovního vzduchu na jednu osobu pro odvedení běžných tělesných odérů.

Produkce CO2 je zásadně závislá na fyzické aktivitě osob, v klidu (při produkci 40 Wm-2) činí 16 l CO2/h/os, při běžné činnosti až 20 l CO2/h/os. Vychází se z frekvence 12–16 vdechů/min při kapacitě 500 ml/vdech, tj. 360–480 l vzduchu/h/os. Při obsahu CO2 ve vydechovaném vzduchu 3,5 % je produkce: p1 = 480 × 0,035 = 16 l CO2/h/os.

V grafu č. 1 je uveden průběh hladin CO2 v průběhu dne v pasivním rodinném domě s obytným prostorem 350 m3, obývaném čtyřčlennou rodinou. Cirkulační teplovzdušné vytápění je doplněno nárazovým mechanickým větráním s rekuperací, automaticky spínaným při používání sociálních zařízení, vaření a cyklicky v noci. Při započítatelné produkci vlhkosti 7,8 kg/24 hod do interiéru přitom neklesá celoročně relativní vlhkost v interiéru pod hodnotu rhi = 35 %. Pro dodržení limitních koncentrací CO2 v hodnotě 1200 ppm postačuje souhrnná (bilanční) výměna vzduchu pouze n = 0,18 h-1!

Kvalitu vnímaného vzduchu však mohou negativně ovlivnit i další škodliviny, produkované vybavením interiérů budov, které jsou označovány jako těkavé organické látky (TVOC). Jedná se hlavně o karcinogenní formaldehyd, organická rozpouštědla, izokyanáty, acrolein, benzeny, ftaláty a z tělesných pachů, např. aceton a izoprén.

Je proto velmi žádoucí zcela eliminovat již při výběru vybavení interiéru případné zdroje těchto škodlivin, např. z koberců, apretury čalounění nábytku, atd. (v zahraničí již existuje kategorizace těchto výrobků dle intenzity produkce odérů do ovzduší interiéru). Jako limitní hodnota koncentrací TVOC v bytech se udává podle EUR 14449 EN 360 mikrogramů/m3 (580 mikrogramů/m3 pro adaptované osoby). Některé okrasné, trvale rostoucí, pokojové rostliny mohou významně snížit hladinu odérů v interiérech od acetonu, benzenu, formaldehydu, atd. Jedná se především o filodendron, azalku, lilie, diefenbachie, atd.

2.6 Toxické mikroklima

Je vytvářeno podle toxickými plyny s patologickým účinky. Charakteristickými jsou zejména oxidy síry SOx, oxidy dusíku NOx, oxid uhelnatý CO, ozón O3, smog, formaldehyd atd.

V interiéru budov je zdravotně nejzávažnějším plynem CO vznikající hlavně nedokonalým spalováním fosilních paliv při nevyhovujícím přívodu vzduchu, nebo špatném odtahu, únikem svítiplynu a kouřením. Při dlouhodobé expozici může dojít až k chronické otravě s poruchami paměti a psychiky.

Obdobně vzniká ve špatně nebo cirkulačně větraných kuchyních s plynovými sporáky koncentrace oxidu dusíku NO2 až 60 mikrogramů/m3, zatímco v jiných místnostech max. 30 mikrogramů/m3. Oxid dusičitý má přitom prokazatelně karcinogenní účinky. Z tohoto důvodu nelze pro pasivní domy doporučit instalaci plynových spotřebičů s otevřeným spalováním.

Formaldehyd způsobuje ve vyšších koncentracích dráždění očí a sliznic, současně je i alergenem a potenciálním karcinogenem. Zarážející je skutečnost, že ještě po 15 letech převyšují koncentrace formaldehydu v objektech typu OKAL několikanásobně přípustné dlouhodobé limitní hodnoty NPK–P, podle doporučení WHO, tj. 60 mikrogramů/m3.

Ekonomicky i technicky nejpřijatelnějším řešením pro odstranění toxických plynů zůstává stále větrání, případně obtížná filtrace aktivním uhlím, nebo ionizace vzduchu.

3. Legislativa vnitřního prostředí

Je důležité si uvědomit, že v celém světě jsou normy týkající se vnitřního prostředí nezávazné [2]. Týká se to i dříve citovaných norem ASHRAE, DIN, atd. Striktní nařízení a limity, pokud nejsou zákonnými normami, jsou považovány za porušení demokratických práv osobnosti.

Je však pravdou, že dodržování těchto „nezávazných“ předpisů ze strany projektantů silně omezuje případné hrubé chyby při projektování systému pro zajištění vnitřního mikroklimatu budov.

Podle evropské direktivy [3], která bude základem pro směrnice o vnitřním prostředí v zemích EU se za hlavní zdravotní rizika obecně považují (dle závažnosti):

  • nadměrná vlhkost
  • toxické plyny
  • pevné částice a vlákna
  • radiace

Přestože pro obytné prostředí neexistuje exaktní zákonné přípustné limity toxických látek, doporučují se hodnoty NPK (nejvyšší přípustné koncentrace) v návaznosti na zákonné hodnoty na pracovištích (např. 10 % NPKmax).

4. Větrání a vytápění pasivních domů ve vztahu k optimální relativní vlhkosti

4.1 Současný stav

V podmínkách teplovzdušně vytápěných a větraných domů v ČR se v řadě případů vyskytly problémy s udržením interiérové relativní vlhkosti v hygienicky doporučovaných hodnotách tj. rhi = 30–50 % v topném a přechodném období. Při intenzivním nuceném větrání zde docházelo k poklesu těchto hodnot i pod 18 %, což je již hygienicky zcela nepřípustné, vznikaly zdravotní problémy a došlo i k rozesychání nábytku a dřevěných podlah.

Průběh relativní vlhkosti rhi v interiéru budov je závislý především na:

  • celkové intenzitě větrání n(h-1), tj. nucené a infiltrační výměně venkovního vzduchu
  • absolutní vlhkosti venkovního větracího vzduchu xe (g/kg s.v.)
  • teplotě vzduchu v budově (°C)
  • započitatelné produkci vlhkosti do interiéru budovy (g/h; g/24 h)
  • sorpční a desorpční charakteristice povrchů interiéru

Vzájemný vztah těchto veličin a jejich časový průběh lze vyjádřit pouze exponencionálními rovnicemi, ovšem za určitých zjednodušujících předpokladů (např. quasistacionární průběh sorpce a desorpce vlhkosti vnitřními povrchy místností).

4.2 Matematický model

Pro demonstraci konkrétních časových průběhů rhi jsou dále uvedeny v časových grafech modelové varianty větrání rodinného domu VO = 350 m3, s konstantní ti = +20 °C, pro různé intenzity větrání n, různé venkovní teploty (a tím průměrné hodnoty xe), a různou produkci vlhkosti, s konstantní výchozí hodnotou rhi = 50 %:

obr. 1.1 a 1.2
obr. 1.1: Časový průběh rhi pro n = 1 /h-1/
– bez produkce vlhkosti

Intenzita větrání n = 1,0 /h-1/ tj. V = 350 m3/h, bez produkce vlhkosti:
Z průběhu poklesů jednotlivých křivek rhi pro te = −15 °C až +10 °C je zřejmé, že výchozí relativní vlhkost klesá při venkovních teplotách te < 0 °C výrazně k limitním diskomfortním hodnotám pod 20 %, v čase pouze 5 hodin.
obr. 1.2: Časový průběh rhi pro n = 1 /h-1/
– s produkcí vlhkostí 5,2 kg/24 h

Intenzita větrání n = 1,0 /h-1/, ale s produkcí vlhkosti (přímo do interiéru) v množství 5,2 kg/24 h:
Průběh hodnot křivek rhi je sice o 4 % vyšší než v obr. 1.1, ale stále zcela nevyhovující z hygienických hledisek.
 
obr. 1.3 a 1.4
obr. 1.3: Časový průběh rhi pro n = 0,5 /h-1/
– bez produkce vlhkosti

Intenzita větrání n = 0,5 /h-1/ tj. V = 175 m3/h, bez produkce vlhkosti:
Analogicky dle obr. 1.1 klesá rhi pod 20 %, ale až za 10 hodin provozu.
obr. 1.4: Časový průběh rhi pro n = 0,5 /h-1/
– s produkcí vlhkosti 5,2 kg/24 h

Intenzita větrání n = 0,5 /h-1/, s produkcí vlhkosti 5,2 kg/24 h:
Výsledná rhi je cca o 4 % vyšší než pro intenzitu větrání n = 1,0 /h-1/, ale stále nevyhovující.
 
obr. 1.5 a 1.6
obr.  1.5: Časový průběh rhi pro n = 0,25 /h-1/
– bez produkce vlhkosti

Intenzita větrání n = 0,25 /h-1/ tj. V = 87 m3/h, bez produkce vlhkosti:
Analogicky dle obr. 1.1 klesá rhi opět pod 20 %, ale až v čase 18 hodin.
obr. 1.6: Časový průběh rhi pro n = 0,25 /h-1/
– s produkcí vlhkosti 5,2 kg/24 h

Intenzita větrání n = 0,25 /h-1/, s produkcí vlhkosti 5,2 kg/24 h:
Průběh hodnot rhi je již výrazně příznivější, kdy pro te = 0 °C až −5 °C je již dosaženo hygienicky optimálních, časově ustálených hodnot relativní vlhkosti rhi = 30 %.
 
obr. 1.7 a 1.8
obr. 1.7: Časový průběh rhi pro n = 0,05 /h-1/
– bez produkce vlhkosti

Intenzita větrání n = 0,05 /h-1/, tj. V = 17,5 m3/h, bez produkce vlhkosti:
Analogicky klesá rhi až pod 20 %, ale v čase přes 100 hodin.
obr. 1.8: Časový průběh rhi pro n = 0,05 /h-1/
– s produkcí vlhkosti 5,2 kg/24 h

Intenzita větrání n = 0,05 /h-1/, s produkcí vlhkosti 5,2 kg/24 h:
Intenzivní průběh všech křivek rhi je dán přírůstkem relativní vlhkosti v interiéru nad výchozí hodnotu rhi = 50 %, pro všechny zadané venkovní teploty. Intenzita větrání, odpovídající přibližně hodnotám přirozené infiltrace těsnými okny v rodinném domě, je hygienicky naprosto nevyhovující.
 
4.3 Diskuze výsledků
  1. Pro zadané parametry velikosti domu a produkce vlhkosti se jako optimální pro udržení rhi jeví varianta podle 1.6, tj. s intenzitou větrání n = 0,25 /h-1/, tj. V = 87,5 m3/h.
  2. Varianty 1.1 až 1.5 vedou k výraznému snižování rhi v interiéru pod hygienicky přípustné hodnoty.
  3. Varianta 1.8 vede již k nepřípustnému zvyšování rhi a bude nutně docházet ke kondenzaci par a vlhkostnímu diskomfortu.
  4. Varianta 1.6 s výkonem větrání V = 87,5 m3/h však již neodpovídá hygienickým požadavkům na množství čerstvého vzduchu pro čtyřčlennou rodinu, tj. 100 až 120 m3/h.
  5. Varianta 1.6 je schopná přinést při klasickém rovnotlakém větracím (tj. zároveň i vytápěcím režimu) v pasivním domě topný výkon pouze 730 W (!), tedy zcela nedostatečný pro zadaný dům v topném období, navíc nelze zajistit náběh teplot po otopné přestávce dle požadavku ČSN 730560-2, a je nutno řešit dodatečný zdroj tepla.
Průběh hladiny CO2 v pasivním rodinném domě
RODINNÝ DŮM (teplovzdušné cirkulační vytápění)
Větraný prostor350 m3
Nárazové nucené větrání160 m3 h-1
Infiltrace (teoreticky konstantní)20,3 m3 h-1
Venkovní koncentrace CO2370 ppm
Hustota CO21,8 kg m-3
Celková doba provozu
nárazového nuceného větrání
7,18 den-1
Ckoncentrace škodliviny [ppm]
Cekoncentrace škodliviny v atmosférickém vzduchu [mg m-3]
C(t=0)koncentrace škodliviny v interiéru v startovacím čase t = 0 [mg m-3]
Mzdrojový tok škodliviny [mg s-1]
Vpobjemový průtok větracího vzduchu [m3 s-1]
Voobjem větraného prostoru [m3]
tčas [s]
pměrná hmotnost škodliviny [kg m-3]

Graf č. 1: Průběh hladiny CO2 v pasivním rodinném domě VO = 350 m3, obývaném čtyřčlennou rodinou s teplovzdušným cirkulačním vytápěním a nárazovým nuceným větráním s rekuperací tepla

Literatura

  • [1] JOKL, M.: Teorie vnitřního prostředí budov, Praha 1991
  • [2] DRAHOŇOVSKÁ: Požadavky hygieniků na kvalitu vnitřního prostředí, Praha 1995
  • [3] EUROPEAN DIRECTIVE ON CONSTRUCTION PRODUCTS
 
Komentář recenzenta
Prof. Ing. Miloslav Jokl, DrSc.
Předložená práce Ing. Morávka je cenným přínosem k problematice nízkoenergetických staveb, a to jednak svým souborným pojetím,jednak presentací vlastních měření včetně analýzy naměřených hodnot. Doporučuji její uveřejnění.

prof. Ing. Miloslav Jokl, DrSc.
České vysoké učení technické v Praze Fakulta stavební, Katedra technických zařízení budov
English Synopsis
Microclimate of passive houses

Analyze of passive buildings internal microclimate is described in this contribution. The article focuses on inside state from point of view of thermal -moisture, odour, aerosol or toxic assessment and its influence on inhabitants health. A separate section discribes the inside moisture level during ventilation or passive buildings heating.

 

Hodnotit:  

Datum: 26.12.2011
Autor: Ing. Petr Morávek, CSc., ATREA
Recenzent: Prof. Ing. Miloslav Jokl, DrSc.



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (1 příspěvek, poslední 08.01.2012 23:25)


Projekty 2016

Související rubriky

Reklama





Partneři oboru

logo ZEHNDER logo ATREA logo Ziehl-Abegg logo DAIKIN logo ebm-papst logo JANKA ENGINEERING

E-mailový zpravodaj

WebArchiv - stránky archivovány národní knihovnou ČR

Nejnovější články

 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czProti bourání secesního hotelu v Telči protestovaly desítky lidíIsover EVO – symbol evoluce ve světě izolacíVíte, co všechno zlepšuje zvlhčování vzduchu?