Nařízení ES o fluorovaných skleníkových plynech

4. července 2006 vstoupilo v platnost "Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých (určitých, vyjmenovaných) fluorovaných skleníkových plynech", tak zvané "F-Gase-Verordnung" (Nařízení o F-plynech) s působností od 4. července 2007 s výjimkou článku 9 (Inverkehrbringen = uvádění do oběhu nebo též uvádění na trh, což je oficiální překlad) a dále s výjimkou Přílohy II (Zákazy uvádění na trh podle článku 9), které měly účinnost již od data vstupu v platnost, tedy od 4. července 2006.

Některé články tohoto Nařízení však vyžadovaly předcházející ustanovení minimálních požadavků, formy a obsahu Komisí EU. Minimální požadavky na vzdělání a certifikaci, které bylo také nutno předem stanovit, měly vytvářet základ pro národní aplikaci těchto opatření v legislativách jednotlivých členských států EU.

Nařízení EG 842/2006 je bezprostředně platícím právem ve všech členských státech EU. Pro následující vyjmenované články tohoto Nařízení se však předpokládá, že Komise EU předem stanoví minimální požadavky, případně formu a obsah:

• kontrola na těsnost (oficiální překlad Omezování úniků, článek 3)
• vzdělání a certifikace (oficiální překlad Školení a certifikace, článek 5)
• ohlašovací povinnosti (oficiální překlad Podávání zpráv, článek 6)
• označování (oficiální překlad Označování, článek 7)

K těmto článkům měla Komise EU zpracovat stanoviska do 4. července 2007, viz například oficiální překlad k článku 3 v bodě 7: "Do 4. července 2007 stanoví Komise postupem podle čl. 12 odst. 2 standardní požadavky na kontroly těsnosti pro jednotlivé aplikace uvedené v odstavci 1 tohoto článku".

Minimální požadavky s ohledem na vzdělání a certifikaci pak měly tvořit základ pro národní aplikace těchto opatření v jednotlivých členských státech, které by teprve měly vlastní programy výuky a certifikace vytvořit, případně již stávající programy přizpůsobit, a to do 4. 7. 2008!

Paralelně s Nařízením EG Nr. 842/2006 vstoupila v platnost 4. 7. 2006 i "Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2006/40/ES ze dne 17. května 2006 o emisích z klimatizačních systémů motorových vozidel a o změně Směrnice Rady 70/156/EHS". Článek 7 této Směrnice zavazuje Komisi EU, aby do 4. 7. 2007 učinila veškeré nutné kroky pro to, aby členské státy mohly dostát svým pevně stanoveným povinnostem podle článků č. 4 a 5 (oficiální překlad Povinnosti členských států, článek 4 / typové povolení EU, oficiální překlad Schválení typu, článek 5). Podle článku 10 (oficiální překlad Provedení) měly členské státy EU do 4. ledna 2008 vydat a uveřejnit všechny pro národní úpravy této Směrnice potřebné vnitřní právní a správní předpisy, a od 5. ledna 2008 už měla být tato Směrnice uplatňována v praxi.

Současný stav

Stanovení minimálních požadavků na kontroly těsnosti, stejně jako na vzdělání a certifikaci, stanovení formy zpracování zpráv a obsahu označení, požadovaných Nařízením EG 842/2006, ale neproběhlo podle plánu do 4. 7. 2007. Teprve 12. října byla tři ze čtyř potřebných "aplikačních opatření" schválena "Komisí pro Nařízení o F-plynech". Přitom se jedná o standardní požadavky na kontrolu těsnosti, formu zpracování zpráv výrobci, vývozci a dovozci fluorovaných skleníkových plynů a o formu a obsah požadovaného označování.

"Implementační opatření" s ohledem na minimální požadavky na vzdělání a certifikaci bylo projednáváno příslušným výborem 17. 12. 2007. Implementační opatření pro Směrnici 2006/40/EG pro klimatizační systémy osobních motorových vozidel byla schválena 21. června 2007 Nařízením EG 706/2007.

Kontrola těsnosti

Pravidelné kontroly těsnosti jsou předepsány v Nařízení EG 842/2006 pro zařízení s náplní od > 3 kg případně > 6 kg u hermeticky uzavřených zařízení, personálem, který je certifikován předepsaným způsobem.

Oficiální překlad článku 3 zní:

1. Provozovatelé těchto stacionárních aplikací: chladicích a klimatizačních zařízení, tepelných čerpadel, včetně jejich okruhů, a systémů požární ochrany, které obsahují fluorované skleníkové plyny uvedené v příloze I, musí s využitím všech technicky proveditelných opatření, jež nepředstavují nepřiměřené náklady:

1. předcházet únikům těchto plynů
2. co nejdříve opravit zjištěnou netěsnost.

2. Provozovatelé aplikací uvedených v odstavci 1 zajistí podle níže uvedeného rozpisu kontrolu těsnosti certifikovanými pracovníky splňujícími požadavky podle článku 5:

1. těsnost aplikace obsahující nejméně 3 kg fluorovaných skleníkových plynů se kontroluje alespoň jednou za dvanáct měsíců; to se nevztahuje na hermeticky uzavřené systémy, které jsou jako takové označené a obsahují méně než 6 kg fluorovaných skleníkových plynů;
2. těsnost aplikace obsahující nejméně 30 kg fluorovaných skleníkových plynů se kontroluje alespoň jednou za šest měsíců;
3. těsnost aplikace obsahující nejméně 300 kg fluorovaných skleníkových plynů se kontroluje alespoň jednou za tři měsíce.

Kontrola těsnosti aplikace se provede do jednoho měsíce po opravě netěsnosti, a zvláštní pozornost se věnuje těm částem zařízení nebo systému, kde je největší pravděpodobnost vzniku úniku. Metody přímého nebo nepřímého měření kontroly těsnosti jsou specifikovány ve standardních požadavcích na kontroly těsnosti uvedených v odstavci 7.

3. Provozovatelé aplikací uvedených v odstavci 1 a obsahujících nejméně 300 kg fluorovaných skleníkových plynů musí instalovat systémy detekce úniků. Systémy detekce úniků se kontrolují alespoň jednou za dvanáct měsíců, aby bylo zajištěno jejich řádné fungování. V případě protipožárních systémů instalovaných před 4. červencem 2007 se musí systémy detekce úniků instalovat do 4. července 2010.

4. Je-li instalován řádně fungující vhodný systém detekce úniků, sníží se četnost kontrol požadovaných podle odst. 2 písm. b) a c) na polovinu.

5. V případě systémů požární ochrany, u kterých již existuje režim kontrol pro splnění normy ISO 14520, mohou být těmito kontrolami rovněž splněny povinnosti vyplývající z tohoto nařízení, jsou-li kontroly přinejmenším stejně četné.

6. Provozovatelé aplikací uvedených v odstavci 1 a obsahujících nejméně 3 kg fluorovaných skleníkových plynů vedou záznamy o množství a druhu fluorovaných skleníkových plynů v náplni, o doplněném množství a o množství vyčerpaném při znovuzískání během servisu, údržby a konečného vyřazení z provozu. Rovněž vedou záznamy s dalšími důležitými údaji včetně identifikace společnosti nebo technika, kteří servis nebo údržbu provedli, jakož i s údaji o datech kontrol provedených podle odstavců 2, 3 a 4 a o jejich výsledcích a s důležitými údaji o identifikaci stacionárního zařízení aplikací uvedených v odst. 2 písm. b) a c). Záznamy se na požádání poskytnou příslušnému orgánu a Komisi.

7. Do 4. července 2007 stanoví Komise postupem podle čl. 12 odst. 2 standardní požadavky na kontroly těsnosti pro jednotlivé aplikace uvedené v odstavci 1 tohoto článku."

Aplikační opatření EU pro to předpokládá následující dílčí kroky:

• před zahájením kontroly těsnosti je potřeba překontrolovat deník zařízení (Anlagen-Logbuch) na úplnost záznamů, zvláště s ohledem na údaje o provozovateli a velikosti náplně zařízení. Záznamy o opakovaně se vyskytující události a možné problémové vazby pak umožňují cílený postup při následném hledání netěsností.
• Následující součásti chladicích a klimatizačních zařízení a tepelných čerpadel je nutno podrobit systematickým kontrolám těsnosti:
  • spoje
  • ventily
  • těsnění
  • součásti zařízení vystavené vibracím
  • přípojky k bezpečnostním a provozním zařízením

Volba zkušebního postupu

Přímé zkoušky: Pro přímé lokalizování netěsnosti přicházejí do úvahy následující přímé postupy:

• přístroje pro hledání netěsností s odpovídající citlivostí na chladiva HFKW (minimálně 5 g/rok podle údajů výrobce). Citlivost je nutno každý rok přezkoušet s pomocí cejchované netěsnosti
• přidání fluorescenční barvy do chladivového okruhu a určení netěsnosti s pomocí UV lampy (pouze po předchozím potvrzení výrobce zařízení o technické proveditelnosti)
• hledání netěsnosti mydlením speciálním (mýdlovým) roztokem

Pokud nebyla na shora vyjmenovaných částech zařízení žádná netěsnost nalezena, ale s velkou pravděpodobností je nutno netěsnost zařízení předpokládat, například po zjištění ztráty chladiva, je nutno zkoušet další součásti zařízení.

Nepřímé zkoušky: Ke stanovení netěsností je možno posuzovat vhodné parametry jako například tlak, teplota, intenzita proudu motoru pohánějícího kompresor a hladiny kapalin. Dále je možno pečlivě prohlédnout zařízení a hledat mastné skvrny a zkorodovaná nebo jinak poškozená místa.

Jestli je po aplikaci nepřímé metody možno předpokládat netěsnosti, je k lokalizaci netěsnosti nutno použít cílené hledání přímou metodou.To je nutné i tehdy, pokud reagoval automatický systém hlídání těsnosti zařízení.

Nalezené netěsnosti je nutno co nejrychleji odstranit. Přitom by měla být zjištěna i možná příčina této netěsnosti jako nutný předpoklad pro spolehlivé zabránění možnému opakování. Kontrolní zkouška, která je předepsaná během jednoho měsíce po odstranění netěsnosti se má koncentrovat na ty součásti zařízení, kde se netěsnost vyskytla a na bezprostřední okolí.

Nově instalovaná zařízení je nutno bezprostředně po uvedení do provozu překontrolovat na těsnost a cíleně hledat možná netěsná místa.

Označování

Článek 7 Nařízení EG 842/2006 předepisuje od 1. 4. 2008 označování určitých určených výrobků, které obsahují fluorované skleníkové plyny. K nim patří i chladicí a klimatizační zařízení a tepelná čerpadla, která obsahují chladiva HFKW.

Toto označení musí obsahovat následující informace:

• text "Obsahuje fluorované skleníkové plyny vyjmenované v kjótském protokolu"
• zkrácené chemické označení skleníkového plynu, který zařízení obsahuje, přičemž pro dotyčný produkt může být použito běžně používané průmyslové značení (například R134a pro chladivo 1,1,1,2-Tetrafluorethan)
• množství fluorovaného skleníkového plynu v kg
• označení "hermeticky uzavřené zařízení" u hermetických zařízení

Také tvar/vzhled označení je předepsán i jeho umístění. Text se má zřetelně odlišovat od okolí a má být dobře čitelný. Velikost písma nesmí být menší než u ostatních doplňkových informací na štítku.

Označení musí mít předpokládanou životnost zařízení a musí na něm po celou dobu zůstat. Musí být umístěno v bezprostřední blízkosti vstupů pro údržbu pro doplňování chladiva případně pro jeho odsávání. Další označení mohou být jako přídavná umístěna i na jiných místech zařízení, například vedle typového štítku.

Další informace o použitém chladivu, včetně jeho skleníkového potenciálu, nemusí označení obsahovat, ale mohou být uvedeny například v příručce pro obsluhu a údržbu. Členské státy EU mohou pro uvedení do provozu odpovídajících výrobků na svém teritoriu požadovat, aby označení bylo napsáno v místní (úřední) řeči.

Povinnost podávání zpráv

Článek 6 Nařízení EG 842/2006 předpokládá povinnosti hlášení pro výrobce, dovozce a vývozce fluorovaných skleníkových plynů. Těmito povinnostmi se zde nebudeme zabývat podrobněji, protože výrobci zařízení, která fluorovaná chladiva používají zpravidla nejsou těmito povinnostmi dotčeni. Povinnost podat zprávu má však výrobce zařízení tehdy, když zařízení určené na export nedodává zákazníkovi naplněné chladivem, ale potřebnou náplň chladiva expeduje k zákazníkovi spolu se zařízením separátně. Potom platí ve smyslu Nařízení za vývozce fluorovaného skleníkového plynu a má jako takový ohlašovací povinnost, pokud celkové, tímto způsobem exportované množství přesáhne 1 t za rok.

V tomto případě je separátně exportované množství fluorovaného chladiva nutno ohlásit na formuláři "Exporter Form (All fluorinated greenhouse gas types)" zobrazeném v části 7 implementačních opatření jak ke Komisi, tak příslušnému úřadu toho kterého členského státu. Hlášení za uplynulý rok je nutno podat do 31. března následujícího roku.

Množství chladiva, která jsou exportována v předplněném zařízení, nejsou zatížena ohlašovací povinností.

Toto Komisí EU schválené ustanovení vyvolává některé otázky, protože chladivo exportované v zařízení a chladivo exportované separátně spolu s prázdným zařízením je s ohledem na ohlašovací povinnost posuzováno rozdílně. To samé platí ostatně i pro dovážená zařízení, u kterých je náplň chladiva dodávána separátně. Pouze u těchto platí ohlašovací povinnost, ne však pro fluorovaná chladiva dovážená v předplněných zařízeních. Tento způsob posuzování je o to podivuhodnější, protože podle vyjádření komise EU data získaná na základě ohlašovací povinnosti by měla být využita pro generování emisních údajů jednotlivých oblastí aplikací. Emisní data se však zpravidla získávají na základě inventury fluorovaných skleníkových plynů obsažených v zařízeních celé EU. Pokud bude toto množství na základě popisované nejednotně pojaté metodiky ohlašovací povinnosti stanoveno nepřesně, budou i z toho získaná data silně zavádějící!

Minimální požadavky na vzdělání a certifikaci

Toto implementační opatření Komise EU popisuje minimální požadavky na vzdělání a certifikaci osob, které instalují, udržují a opravují chladicí a klimatizační zařízení a tepelná čerpadla, a provozů, které takové práce nechávají provádět personálem, který je odpovídajícím způsobem vzdělán a certifikován. Oproti třem ostatním popsaným implementačním opatřením nebyl návrh odsouhlasen současně také 12. října 2007, ale přišel na pořad jednání až 17. prosince 2007.

Základní požadavky: Článek 5 Nařízení EG 842/2006 zavazuje Komisi aby stanovila minimální požadavky a podmínky pro vzájemné uznávání vzdělání a certifikací v jednotlivých členských státech EU pro personál a provozy, které vykonávají činnosti vyjmenované v tomto Nařízení.

V jednotlivostech se jedná o následující činnosti:

• instalace, údržba a opravy stacionárních chladicích a klimatizačních zařízení a tepelných čerpadel
• předepsané kontroly těsnosti na těchto zařízeních
• odebírání chladiva z těchto zařízení za účelem jeho dalšího použití nebo likvidace

Pevně stanovené minimální požadavky vytváří podklad pro programy vzdělání a certifikace jednotlivých členských států EU, které musí být vydány nebo přizpůsobeny do 4. července 2008.

Pro jiné než shora vyjmenované systémy s chladivy HFKW, jako například mobilní chladicí a klimatizační zařízení, mohou být popisované činnosti prováděny personálem, který je odpovídajícím způsobem kvalifikován; dodatečná certifikace není potřebná.

Předpoklady pro certifikaci: Předpokladem pro certifikaci je úspěšné absolvování teoretického a praktického testu, který pokrývá pevně stanovené minimální požadavky pro jednotlivé činnosti a je proveden nezávislými hodnotícími pracovišti (von unabhängigen Bewertungsstellen durchgeführt wird). K tomu navrhuje Komise 4 certifikační kategorie pro následující oblasti činností:

• kontrola těsnosti bez zásahu do systému
• odebírání chladiva a přeplňování do transportních případně skladovacích nádob
• instalace, provozování a údržba chladicích systémů s náplní menší než 3 kg
• instalace, provozování a údržba chladicích systémů s náplní větší než 3 kg (případně větší než 6 kg u hermeticky uzavřených systémů, které jsou jako takové předepsaným způsobem označeny od výrobce)

Odpovědnost za zavedení zkušebního systému spočívá na jednotlivých členských státech EU, které si přitom mohou ponechat i požadavky jdoucí nad rámec od EU pevně stanovených minimálních požadavků nebo je i mohou dodatečně stanovit, jako například minimální počet výukových hodin jako podmínku pro připuštění k testu.

Podmínky pro vzájemné uznávání: Každý členský stát EU si musí u Komise EU nechat notifikovat program certifikace pracovníků. Tyto dokumenty budou dány Komisí k dispozici všem ostatním členským státům.

Certifikace vystavená v jednom členské státě musí být uznána ve všech ostatních členských státech; i v těch členských státech, kde jsou předpoklady pro certifikaci náročnější! Členské státy mohou však vyžadovat, aby certifikační dokumenty, vystavené v jiném členském státě, byly přeloženy do úřední řeči země, ve které chce být certifikovaný pracovník činný.

Certifikační místa pro spolupracovníky (Zertifizierungsstellen für Mitarbeiter): Členské země mohou přímo nebo prostřednictvím třetího v rámci příslušných národních ustanovení jmenovat certifikační místa, která jsou oprávněná v souladu s platnými národními ustanoveními (Voraussetzungen) k vystavování certifikátů.

Certifikace provozů (Zertifizierung von Unternehmen): Firmy, které se zabývají (jsou aktivní) instalací, provozováním, údržbou, kontrolami těsnosti a odebíráním chladiva, musí se také nechat certifikovat. Aby dostali certifikát, musí provoz podat žádost s následujícím obsahem:

• počet certifikovaných pracovníků v té které kategorii činností
• údaje o očekávaném rozsahu činností v jednotlivých kategoriích
• informace dokladující existenci potřebného materiálového vybavení a nářadí

Stejně jako u certifikace pracovníků je členským státům ponechána možnost i pro certifikaci provozů přidat dodatečná ustanovení, jako například časově omezenou platnost a prodloužení jen na základě nové žádosti. Stejně jako u certifikací pracovníků musí certifikace vystavené v jednom členském státě být uznávány ve všech ostatních členských státech.

Přechodná období: Pro pracovníky, kteří jsou již delší dobu pověřováni odpovídající činností a pro pracovníky, kteří po úspěšně ukončeném vyučení v oboru hodlají vykonávat činnosti v odpovídajícím oboru se předpokládají přechodná období v délce 3 let (pro pracovníky zkušené v těchto činnostech) případně 1 roku (pro začátečníky). Pro tato přechodná období se předpokládá vystavení "předběžné certifikace" ("vorläufige Zertifizierung"). Během tohoto přechodného období se musí pracovník podrobit testu, aby dosáhnul konečnou certifikaci.

Stejná regulace přechodného období se předpokládá i pro certifikaci provozů.

Shrnutí

Tím, že Komise EU schválila všechna (celkem 4) implementační opatření (schválená 12. října 2007 a 17. prosince 2007), naplnila svou povinnost a dala členským státům k dispozici Nařízením 842/2006 požadovaná prováděcí nařízení.

Nařízení 842/2006 klade důraz na opatření k omezování úniků. Stanovením požadavků na kontroly těsnosti a vzdělání a certifikaci byly položeny základy pro trvalé snižování emisí z chladicích a klimatizačních zařízení a tepelných čerpadel.

Díky sledování těsnosti jednotlivých zařízení, k čemuž slouží i poviné vedení deníků u všech systémů s náplní chladiva větší než 3 kg případně 6 kg bude možno během několika let přesvědčivě doložit úspěch těchto opatření a správnost nastoupené cesty.