Požadavky na větrání vnitřních pobytových prostor

V souladu se zákonem č. 258/2000 Sb o ochraně veřejného zdraví, ve znění všech jeho novel, jsou v současné době platná ustanovení následujících resortních nařízení vlády a vyhlášek, jako prováděcích předpisů uvedeného zákona, týkající se požadavků na větrání pobytových prostor:

NV 178/2001 Sb - novela NV č.523/2002 Sb - pracoviště

Vyhláška č. 6/2003 Sb - pobytové prostory - v současné době se zpracovává novela
Vyhláška č. 135/2004 Sb (plně nahradila vyhl. č. 464/2000 Sb) - bazény, sauny
Vyhláška č. 137/2004 Sb (plně nahradila vyhl. č. 107/2001 Sb) - stravovací zařízení
Vyhláška č. 410/2005 Sb (plně nahradila vyhl. č. 108/2001 Sb) - zařízení pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých - s platností od 16.11.05

NV 502/2000 Sb - novela NV č. 88/2004 Sb - hygienické hlukové limity - připravuje se další novela, zatím se počítá s její platností od 1.1.2006

Pro obytné budovy není v souladu s tímto zákonem pro větrání, ale ani pro další faktory v obytných budovách - osvětlení, škodliviny apod. vydaná platná legislativa resortem zdravotnictví. Hodnocení, povolení, případně řešení problémů obytných domů a bytů je - až na hlukové poměry, které jsou řešeny NV 502/2000 Sb. ve znění 88/2004 Sb - plně v kompetenci příslušných stavebních úřadů (konkrétní požadavky jsou pak zakotveny ve vyhlášce o výstavbě).

Příznivé vnitřní klimatické podmínky pro pobyt a práci člověka ve vnitřních prostorách - jedná se o prostor oddělený stavebně od vnějšího prostředí - lze docílit vhodným vytápěním, chlazením a větráním těchto vnitřních prostor. Zatímco vytápění a chlazení má za cíl zajistit tepelnou pohodu člověka, větrání musí zajistit nejen dostatečnou čistotu ovzduší, tj. odvedení veškerých škodlivin, ale i přivedení dostatečného množství čerstvého vzduchu.

Mezi škodliviny patří nejrůznější plynné látky, organické a anorganické sloučeniny, pachy, v neposlední řadě nadměrné teplo, vlhko, nebo naopak nepřiměřený chlad.

Čistý vzduch je nezbytným předpokladem pro dobrý průběh látkové výměny v těle. Kyslíkem je okysličována krev, ta pak zprostředkovává další látkové přeměny potřebné k životu. Vydechovaný vzduch obsahuje vyšší podíl kysličníku uhličitého. Nedostatečné větrání čerstvým vzduchem může mít pak za následek nižší výkon, únavu, bolest hlavy, špatný spánek, nechutenství apod.

Správné větrání, tj. přívod dostatečného množství čerstvého vzduchu a odvod znehodnoceného vzduchu dle vývinu škodlivin, je důležitým faktorem k vytvoření příznivých podmínek pro pobyt osob v uzavřeném (vnitřním) prostoru.

Ustanovení výše uvedené legislativy týkající se větrání mají za cíl zajistit pro různé pobytové vnitřní prostory dostatek čerstvého vzduchu a naopak odvod škodlivin v co nejvyšší míře přímo od zdroje a to vše s ohledem na konkrétní využití jednotlivých místností.

Přitom v některých případech, při dostatečném přirozeném větrání (s ohledem na prostor a jeho využití a na škodliviny) lze veškerou výměnu vzduchu řešit přirozeným způsobem, opačně musí být pak instalováno nucené větrání (celkové, místní) nebo kombinace obou - přirozené větrání posílené nuceným odvodem nebo přívodem vzduchu).

Požadavky na minimální množství větracího vzduchu

PRACOVIŠTĚ

Minimální dávka čerstvého větracího vzduchu pro 1 pracovní místo je závislá na energetickém výdeji pracovníka:

• pro kancelářskou práci, případně nenáročnou práci v sedě i ve stoje, je dávka stanovena na 50 m³/hod při zákazu kouření (při povoleném kouření 60 m³/hod).
• pro namáhavější práci, tj. práci spojenou s přenášením břemene, práci částečně ve stoje apod. pak 70 m³/hod
• pro fyzicky namáhavou práci na 90 m³/hod.

POBYTOVÉ PROSTORY S KONZUMACÍ

Minimální dávka čerstvého větracího vzduchu pro 1 místo v případě kouření je 60 m³/hod, pro obsluhující personál pak 70 m³/hod na osobu (odpovídá práci ve stoje, s přenášením břemene). V případě tance, nebo prostoru pro diskotéku se zvyšuje tato dávka na 100, nebo 150 m³/hod na místo - opět s ohledem na energetický výdej spojený s konkrétní činností.

ŠKOLY

Nová vyhláška z letošního roku plně nahrazuje původní vyhlášku z roku 2001 a mění i požadavky na větrání vyhláškou upravených pobytových prostor a to zásadně, pokud se týká vnitřních teplot. Původní ustanovení, podle kterého nesměla vnitřní teplota překročit v letním období 26 °C, je zrušeno a teplotní parametry jsou stanoveny pro zimu a pro léto a to jako průměrná výsledná teplota v místnosti a minimální nebo maximální výsledná teplota v místnosti. Pro zimní období je průměrná výsledná teplota 22±1 °C, min. 19 °C. Pro letní období je průměrná výsledná teplota 28±1 °C, max. 31 °C.

Přitom pro zimu je stanovena povinnost zastavit provoz, pokud teplota poklesne ve třech po sobě následujících dnech pod 18 °C, nebo pod 16 °C v jediném dni. Pro letní období, pro dny s venkovní teplotou nad 30 °C, s výslednou teplotou v místnosti nad 31 °C, musí být řešeno pro žáky jiné náhradní opatření, než je výuka v učebnách. Relativní vlhkost je povolena v rozmezí 30-70%, proudění vzduchu 0,1 - 0,2 m/s.

Výměna vzduchu v jednotlivých prostorách školy je uvedena v tabulce přílohy, je stejná jako u předešlé vyhlášky, v §18 je však jednoznačně uvedeno, že množství vzduchu v tabulce je pro přirozené větrání. Pro učebnu je stanovena dávka 20-30 m³/hod na žáka, pro tělocvičnu, ale i šatnu je tato dávka 20 m³/hod na žáka!!

Vyhláška připouští možnost nuceného větrání VZT zařízením. V §19 je stanoven požadavek na přímou větratelnost prostor pro výchovu a vzdělávání s odkazem na přílohu č. 3 - příloha je dle §18 (1) pro větrání přirozené. Vysvětlení pojmu "přímo větratelné", uvedené v §2 - výklad pojmů, však platí pro přirozené i nucené větrání čerstvým vzduchem. Pokud tedy shrneme ustanovení uvedených paragrafů znamená to, že požadavky na větrací dávky vzduchu platí i pro nucené větrání VZT zařízením.

Dále jednoznačně vyhláška požaduje, aby prostory pro výuku byly stavebně řešeny tak, aby povrchová teplota vnitřních částí obvodových stěn nebyla podstatně rozdílná od teploty vzduchu po celý rok. Pojem "podstatně" vysvětlen není.

"Mezi řádky" nové vyhlášky lze vyčíst, že dávky větracího vzduchu jsou uvedeny jako minimální s tím, že dle rozměrů místností (rozhodující u tělocvičen je např. jejich světlá výška), jejich orientace (oslunění) a podobně, je nutno pro dodržení požadavků na vnitřní teploty větrací dávky patřičně navýšit, zejména v teplém období roku, případně při větším počtu osob atd.

OSTATNÍ POBYTOVÉ PROSTORY, VČETNĚ ZDRAVOTNICTVÍ

Vyhláška č. 6/2003 Sb stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb.

Tato vyhláška platí pro stavby pro výchovu a vzdělávání, pro tělovýchovu, zdravotnická zařízení, ústavy soc. péče, obchody, stavby pro shromažďování většího počtu osob - dle vyhl. č. 137/1998 o obecných požadavcích na výstavbu - kina, divadla...

Touto vyhláškou jsou stanoveny limity koncentrací chemických škodlivin a prachu a také mikroklimatické podmínky pro typové pobytové místnosti (výsledné teploty, relativní vlhkost a proudění vzduchu pro teplé a chladné období roku).

Zdánlivě není určeno množství čerstvého větracího vzduchu pro tyto prostory. Ovšem většina prostor je zároveň pracovištěm (NV 523/2002 Sb), případně konzumace (vyhl. 137/2004 Sb) apod., kromě toho je třeba zajistit odvod škodlivin - prach, oxid dusičitý, uhelnatý, ozón atd. a tímto je pak vlastně zároveň stanovena i potřebná dávka větracího vzduchu pro tyto prostory.

Pravdou zůstává skutečnost, že v mnoha bodech jsou citované předpisy mezi sebou navzájem v rozporu a je třeba se mezi požadavky těchto předpisů pro jeden z nich rozhodnout. V současné době jsou postupně jednotlivé vyhlášky novelizované a mělo by dojít k určitému sjednocení a k odstranění nesouladů, opět však ani u nově vydaných vyhlášek není zajištěna jednotnost v oblasti mikroklimatu.

Doporučuji vyjít ze skutečnosti, že většina prostor je vždy částečně zároveň i pracovištěm. Dále je třeba se rozhodnout pro minimální větrací dávku čerstvého upraveného vzduchu s ohledem na využití místnosti, na počet osob celkový a na počet osob vztažený na podlahovou plochu a na světlé výšky (jedná se o kina, divadla, obchodní domy, různé haly, sportoviště...) doporučená dávka pak je od min. 20 m³/hod.- pokud je součástí systému i chlazení pro teplé období, jinak pak dávka 30 m³/hod, případně i více. Je třeba mít vždy na mysli skutečnost, že vyhláška požaduje dodržení vnitřních teplot, které jsou stanoveny jednoznačně a pro jejich měření je pak i schválena metodika postupu při měření vnitřních parametrů.

U zdravotnických zařízení doporučuji i nadále navrhovat větrání v souladu s revidovanými původními typizačními směrnicemi pro projektování zdravotnických staveb. Požadavky těchto směrnic odpovídají v principu platným normám států EU. V případě, že se projektant musí od touto směrnicí navrhovaných množství vzduchu a dalších principů odklonit, je třeba vše v předstihu projednat (včetně zdůvodnění) s příslušnými pracovníky, v současné době většinou se jedná o pracovníky zdravotních ústavů.

Pro školy je třeba zajistit v co nejvyšší míře možnost přirozeného větrání doplněného např. šachtovým samotížným odvětráním pro učebny a tělocvičny. V případě tělocvičen s běžnou světlou výškou jako ostatní pobytové místnosti je třeba přirozené větrání doplnit alespoň nuceným odvodem vzduchu, pokud se pak jedná o tělocvičny aerobiku apod., je třeba doplnit i chlazení. Speciálně u učeben všeho druhu je nutné zachovat potřebnou infiltraci, která zajistí určitou, byť minimální výměnu vzduchu i v době zavření oken.

NUCENÉ VĚTRÁNÍ

UMÍSTĚNÍ SACÍCH OTVORŮ

Nasávací otvory musí být umístěny v relativně čistém, neosluněném prostoru. Musí být vzdáleny od všech zdrojů škodlivin, včetně výdechů VZT tak, aby nedocházelo k zpětnému nasávání znehodnoceného vzduchu. Musí být také v dostatečné vzdálenosti od ploch pro parkování vozidel, od manipulační plochy se zajížděním zásobovacích vozidel apod.

UMÍSTĚNÍ VÝDECHŮ

Znehodnocený vzduch ve většině případech musí být vydechován až nad střechu objektu, případně nad úroveň hřebene střechy (a to s ohledem na sousední stavby) tak, aby byl zajištěn dobrý rozptyl. Pokud není možno zajistit vedení výdechu nad střechu objektu, je třeba navržené umístění výdechu vyhodnotit a doplnit dokladem, že tímto umístěním nedojde k znečištění okolního venkovního prostředí (většinou se požaduje i zpracování rozptylové studie). Konkrétní požadavky na venkovní prostředí pak jsou stanoveny legislativně ministerstvem pro životní prostředí.

DISTRIBUCE VZDUCHU VE VNITŘNÍM NUCENĚ VĚTRANÉM PROSTORU

Umístění přívodu a odvodu vzduchu, distribučních prvků, musí být řešeno s ohledem na požadavek provětrání celého prostoru, všech pobytových míst, pracovišť. Přitom musí být dodrženy požadavky na proudění vzduchu na těchto místech. Důležité je, aby pobytové prostory nebyly v zimě zbytečně přetápěné (tato skutečnost vede často ke zbytečných stížnostem na příliš suchý vzduch a k celkovému pocitu nepohody). Zrovna tak pro letní období, kdy jsou měřením potvrzeny dodržené požadavky na vnitřní teploty, ale jsou zanedbatelné hodnoty proudění vzduchu, dochází ke stížnostem na "přílišné teplo", obdobně negativně je zase vnímána příliš vysoká rychlost proudění v pobytovém místě.

Navrhnout skutečně optimální větrání pro všechny přítomné osoby bývá většinou prakticky nemožné, vždy zůstává určité procento nespokojených i v případě, že všechny posuzované a měřitelné faktory jsou v "normě". V pobytových prostorách je třeba pamatovat na potřebnou infiltraci vzduchu.

Připravovaná novela NV 502/2000 Sb ve znění 88/2004 Sb. upravuje potřebné větrání v případě umístění stavby ve venkovním prostoru s překročenými limity hluku, kdy je třeba akustických úprav oken a stěn, na větrání zajišťující výměnu vzduchu 1x/hodinu.

UVEDENÍ VZT DO PROVOZU

Před uvedením větracích a klimatizačních zařízení do trvalého provozu by mělo být pravidlem řádné prověření výkonu zařízení co do dodržení projektem stanovených množství vzduchu pro jednotlivé místnosti, včetně proudění vzduchu na pracovních, nebo pobytových místech. Ve složitějších a větších prostorách doporučuji doplnit tato měření i kouřovou zkouškou, ta pak nejlépe prokáže, zda bylo dosaženo provětrání celého prostoru čerstvým vzduchem. Kouřová zkouška se osvědčila při posuzování větrání sálů, ale i sportovních hal, případně klubových prostor ve členitých sklepních prostorách (zde není možno prakticky výpočtem provětrání zcela předem zajistit). Pro čisté provozy, nebo naopak pro provozy s vývinem škodlivin musí být při měření dokladovány i tlakové poměry tak, aby čisté části byly v přetlaku a opačně. Přitom musí být pamatováno na určité, povolené zanesení filtrů. Pro čisté prostory by povolená hodnota poklesu tlaku při zanesení filtrů měla být předem určena v projektu, před čistými prostory je výhodné instalovat viditelné měření tlakových poměrů. Zpracování protokolu o uvedených měřeních by mělo být samozřejmostí a mělo by být vyžadováno i investorem. Zároveň by měl být předán provozní řád, kde, kromě mnoha jiných skutečností, je třeba uvést četnost kontrol, údržby, výměny filtrů apod. Dále pak uvést způsob spínání jednotlivých zařízení a dobu chodu těchto zařízení. Protože není vždy k dispozici PD, doporučuji do provozního řádu uvést i jednoduchý popis všech zařízení a zodpovědnou osobu za chod a údržbu těchto zařízení.

Na závěr bych chtěla upozornit, že i velmi dobře navržené a instalované VZT zařízení, pokud není řádně udržované, přestane za delší, nebo kratší dobu plnit svoji funkci. Nestačí se pouze orientovat "sluchem" že zařízení je v chodu. Každá VZT musí být v nějakém termínu prohlédnuta, vyčištěna, nemluvě o výměně filtrů. Při kontrolách pracovišť a provozoven, škol a dalších pobytových prostor orgány veřejného zdraví - hygienickou službou, případně v rámci řešení stížností apod., budou stále častěji požadovány i záznamy o údržbě všech VZT zařízení.