Vlhkost vzduchu a hygiena prostředí
Za celou dobu vývoje lidstva jsme nikdy předtím nezažívali natolik výraznou změnu našeho prostředí jako v posledních několika stoletích. V současnosti jsme sice vytvářeli prakticky „ideální“ vnitřní prostředí s přesným řízením teploty, koncentrace CO2 a dávek čerstvého vzduchu, život v umělé obálce našich staveb je ale čím dále více odtržen od reality. Jedním z nejvíce zanedbávaných faktorů kvality prostředí je vlhkost vzduchu.
Vzduch je směsí plynů s poměrně stálým poměrem a vodní pára, jejíž obsah se zásadně proměňuje s teplotou. Stavy vlhkosti nad mezí sytosti se projevují jako mlha, pod touto hranicí je vodní pára neviditelná. Z proměnlivé schopnosti vzduchu pojmout vodní páru v závislosti na teplotě vyplývá základní úskalí vytápění. Pokud budeme v zimním období ohřívat chladný venkovní vzduch a přivádět ho bez další úpravy do vnitřního prostoru, zákonitě nám při běžné teplotě prostoru okolo 22-24°C poklesne relativní vlhkost na 25% r. v. i méně. A právě relativní vlhkost vzduchu zásadně ovlivňuje chování našeho těla ve vztahu k okolí.
„Sterling-Scofieldův diagram z roku 1985 znázorňuje vlivy prostředí na lidský organizmus v závislosti na relativní vlhkosti. Optimální hodnoty s nejmenší zátěží se vyskytují v rozmezí 40-60% r. v..“
Proč nízké stavy vlhkosti ohrožují naše zdraví
Lidské tělo obsahuje 75% vody. Voda slouží jako regulátor kardiovaskulárního a trávicího ústrojí, rozpouští soli a minerály. Prostřednictvím vody jsou přenášeny živiny a vyplavovány odpadní látky. Nedostatek vody v těle vnímáme jako dehydrataci, která v chronické podobě způsobuje řadu závažných zdravotních obtíží:
- respirační infekce
- astma a alergie
- únavu a přibírání na váze
- zácpu a zažívací obtíže
- zvýšenou hladinu cholesterolu
- bolesti kloubů a omezení pohyblivosti
- zhušťování krve
Část vody spotřebovává naše tělo již při základních fyziologických pochodech. Životně důležitá výměna oxidu uhličitého za životodárný kyslík v našich plicích může probíhat pouze na vlhké sliznici při téměř stoprocentní vlhkosti. Při vlhkosti okolního vzduchu 20% r. v. ztrácíme dýcháním a odparem z pokožky přibližně 100 ml vody za hodinu, tedy téměř 2,5 l za den. Přirozenou cestou tak ztrácíme tak 2-3% své hmotnosti denně. Pokud se vnímáním změny objemu aktivuje pocit žízně, dochází již ke klinické dehydrataci.
Nízká relativní vlhkost našeho okolí se však odráží v celé řadě dalších průvodních jevů. Nejnápadnějšími projevy jsou podrážděné oči, pocit sucha v krku a praskající rty.
Zčervenání očí je způsobeno vysycháním vlhkého povrchu rohovky a běliny. Slzy jsou slané a právě zvýšení koncentrace soli způsobuje dráždění, které zvyšuje riziko infekce a může vést k zánětům oka. Nízká vlhkost vzduchu představuje problém i pro naše hlasivky, které se bez dostatečného zvlhčení doslova slepí a nevydají ani hlásku. Obtěžuje nás chrapot a dráždivý kašel, pálení v krku má principiálně stejnou příčinu jako zčervenání očí. Nízká vlhkost se projevuje velmi nepříjemně i vysycháním sliznice rtů a ztrátou jejích pružnosti, která nakonec vede k bolestivému praskání, otevírajícím cestu infekcím.
Významným rizikem, spojeným se suchým vzduchem, je narušení imunitního systému. Produkce hlenu, který produkují řasinky na povrchu sliznic našeho dýchacího ústrojí, je nesouvislá a přestává fungovat zachycování a odstraňování prachových částic s choroboplodnými zárodky.
Dlouhodobý pobyt v suchém prostředí má vliv i na funkce mozku, který je tvořen vodou u plných 85%. Dostavuje se únava, zhoršuje se reakční rychlost a krátkodobá paměť, obtížné je i udržet ostrost vidění. Právě tyto potíže jsou mimořádně rizikové u řidičů a pilotů.
Vlhkost vzduchu má ale i přímý vliv na šíření infekce pomocí aerosolu. Prvním faktorem je schopnost částic aerosolu zůstávat ve vznosu. Kapičky drží svůj tvar díky kapilárním silám, které působí o to silněji, čím kratší vzdálenost musí překonávat. Větší částice s velikostí 100 mikronů se rozpadají přibližně během 6 sekund, zatímco „suchý“ aerosol s částicemi o velikosti 0,5 mikronů zůstává ve vznosu i 40 hodin.
„Doba vznosu částic ve vzduchu závisí na jejich velikosti, která je ovlivněna vlhkostí prostředí. Ve vlhkém prostředí se aerosol rozpadá během několik sekund, částice pod 0,5 mikronu v suchém prostředí zůstávají ve vznosu i několik desítek hodin.“
Dalším faktorem je chování částic uvnitř kapének ve vydechovaném vzduchu. Z našich plic vychází vzduch o tělesné teplotě s téměř stoprocentní vlhkostí (vzpomeňme na dávný způsob ověřování funkce dýchání na zrcátku). Při jeho ochlazení dochází ke kondenzaci a tvorbě aerosolu, který ve vlhkém prostředí tvoří méně rizikové velké částice, v suchém prostředí naopak přežívá extrémně dlouho. Ve velkých částicích s dostatkem vody dochází tvorbě kyselin z přirozeně obsažených solí. Bakterie tak mají velmi omezenou schopnost přežití.
V malých částicích v suchém prostředí dochází ke krystalizaci solí, které vytvářejí na povrchu minerální krustu, pod kterou mohou bakterie a viry přežívat dlouhou dobu. Pokud připočteme schopnost dlouhodobého vznosu malých částic, je zvýšené riziko přenosu infekce v suchém prostředí zřejmá.
„Suchý aerosol konzervuje choroboplodné částice“
„Vlhký aerosol vytváří mimořádně nepříznivé prostředí pro přežití infekčních mikroorganizmů.“
Tento jev potvrzuje i výzkum nozokomiláních infekcí ve zdravotnických zařízeních. Klasickým příkladem je pacient, který odchází do nemocnice kvůli drobnému zákroku a po několika týdnech se vrací po absolvování řady infekčních chorob, nejčastěji respiračního charakteru. Výskyt těchto chorob je spolehlivě vyšší v zimních měsících při poklesu relativní vlhkosti v nemocničních pokojích. Jednoznačné výsledky prezentovaly například studie Dr. Stephanie Taylorové z Boston Medical Center.
Pokud uvážíme, že nozokomiální infekce mají vliv i na mortalitu pacientů, je nutno připomenout bez nadsázky: suchý vzduch je přímým ohrožením zdraví i života osob v prostředí budov, které je čím dál více odtržené od přirozeného okolí.
Zvlhčovače parní, adiabatické. Odvlhčovače bazénové, stavební. Adsorbční odvlhčování. Klimajednotky a tepelná čerpadla pro bazény. Chladicí jednotky a přesná klimatizace. Dveřní clony. Předizolované potrubí ALP. Konvektory. Distribuční elementy pro VZT.
