Větrání bytových domů - Základy teorie větrání

Datum: 26.5.2010  |  Autor: Ing. Ivan Cifrinec, Ph.D., MBA  |  Organizace: ELEKTRODESIGN ventilátory

Jaké jsou možné způsoby větrání bytových domů? Článek nabízí přehled způsobů přirozeného a nuceného větrání, a to včetně kladů a záporů jednotlivých možností přirozeného a nuceného větrání. V závěru článku je podrobně popsán inteligentní systém centrálního větrání MiX společnosti ELEKTRODESIGN Ventilátory.

Úvod

Rekonstrukce větrání bytových domů je důležitou součástí celkové revitalizace bytového fondu a zateplování venkovních fasád s výměnou oken. Větrání je nutné pro:

  • přívod čerstvého vzduchu (jedna osoba spotřebuje cca 20 000 l vzduchu za 24 hodin)
  • udržení zdravé relativní vlhkosti, jedna osoba vyprodukuje cca 2 l vody během 24 hodin, další vlhkost vzniká při vaření apod. (při vysoké relativní vlhkosti dochází k množení plísní, bakterií a choroboplodných zárodků)
  • udržení nízké hladiny CO2, který ohrožuje zdraví uživatelů bytů, zvyšuje únavu a snižuje duševní aktivitu (jedna osoba vyprodukuje v závislosti na fyzické námaze cca 17 litrů CO2 za hodinu)
 

Pro rekonstrukce starších objektů se vzhledem k existenci historických dispozic a nemožnosti instalace dostatečně dimenzovaných stoupacích vedení uvažuje výměna vzduchu cca 200-250 m3/h (WC a koupelna 100 m3/h, kuchyň 100-150 m3/h) na jednu bytovou jednotku.

V současné době jsou v závislosti na historickém období vzniku bytového domu v provozu zejména následující ventilační systémy.


Obsah

  1. Přirozené větrání s infiltrací
  2. Aerace, samočinné větrání
  3. Šachtové větrání
  4. Šachtové větrání s větracími hlavicemi
  5. Šachtové větrání s rotačními hlavicemi
  6. Decentrální nucené větrání
  7. Centrální nucené větrání
  8. Centrální větrání řízené skutečnou potřebou
  9. Inteligentní systém centrálního větrání MiX

1. Přirozené větrání s infiltrací

K větrání a výměně vzduchu dochází pronikáním vzduchu netěsnostmi v oknech, dveřích a stavební konstrukci. Při bezvětří je infiltrace iniciována pouze teplotním rozdílem vnitřního a vnějšího prostředí. Zvětšit intenzitu větrání je možno krátkodobým otevřením oken.

klady

  • nejlevnější a bezúdržbová, historicky používaná metoda, přestože parametry neodpovídají soudobým komfortním a hygienickým požadavkům na větrání.

zápory

  • v letním období a za bezvětří je infiltrace díky malému teplotnímu rozdílu zcela nefunkční
  • komfort je mizivý
  • obtěžující přenos pachů mezi bytovými jednotkami
  • uživatel nemůže rozhodnout o tom, kdy jenutné větrat (což je na WC, v koupelně a kuchyni nepřijatelné)

info

  • v zimním období dochází k neřízenému intenzivnímu větrání a velkým tepelným ztrátám (v rozporu s energetickými požadavky)
  • při instalaci moderních těsných oken je princip nefunkční
  • rozvážení topného systému na návětrné a závětrné straně budovy
  • systém je absolutně závislý na povětrnostních podmínkách

2. Aerace, samočinné větrání

K větrání a výměně vzduchu dochází obdobným způsobem jako u infiltrace s tím rozdílem, že pro přívod a odvod vzduchu jsou vytvořeny zvláštní otvory v různých výškách v místnosti. Tím je definován a zvětšen průtočný průřez. Při bezvětří je aerace iniciována pouze teplotním rozdílem vnitřního a vnějšího prostředí, při vyrovnání teplot je větrání neúčinné.

klady

  • levná a bezúdržbová, historicky používaná metoda, přestože parametry neodpovídají soudobým komfortním a hygienickým požadavkům na větrání

zápory

  • v letním období a za bezvětří je aerace díky malému teplotnímu rozdílu zcela nefunkční
  • v zimním období naopak dochází k neřízenému masivnímu větrání a velkým tepelným ztrátám
  • při instalaci moderních těsných oken je princip nefunkční
  • komfort je mizivý
  • obtěžující přenos pachů mezi bytovými jednotkami
  • uživatel nerozhoduje o tom kdy je nutné větrat (to je na WC, v koupelně a kuchyni nepřijatelné)

info

  • v zimním období dochází k neřízenému intenzivnímu větrání a velkým tepelným ztrátám (v rozporu s energetickými požadavky)
  • při instalaci moderních těsných oken je princip nefunkční
  • rozvážení topného systému na návětrné a závětrné straně budovy
  • systém je absolutně závislý na povětrnostních podmínkách

3. Šachtové větrání

K větrání dochází díky rozdílu teplot uvnitř a vně budovy. Při šachtovém větrání jsou větrací mřížky z větraných místností vedeny do sběrné větrací šachty. Šachty mohou být podobné komínům, světlíkům, zděné nebo potrubní. Šachty mohou být jak pro odvod, tak pro přívod vzduchu. Obvykle se však používají pro odvod vzduchu a pro přívod se používají přívodní otvory za otopným tělesem, aby byl zajištěn ohřev přívodního vzduchu v zimním období. Naprosto nevhodný je přívod z prostor, kde může vzniknout podtlak (zejména schodiště a společné chodby), který znemožní větrání.

 

klady

  • levná a bezúdržbová, historicky používaná metoda, přestože parametry neodpovídají soudobým komfortním a hygienickým požadavkům na větrání

zápory

  • pronikání hluku přívodním otvorem z venkovního prostoru
  • poruchy funkce šachtového větrání působením větru
  • v přechodných obdobích, kdy dochází k vyrovnání vnější a vnitřní teploty je větrání nefunkční
  • v letním období může někdy díky nižším interním teplotám dojít k proudění v obráceném směru do interiérů
  • uživatel nerozhoduje o tom kdy je nutné větrat (to je na WC, v koupelně a kuchyni nepřijatelné)

info

  • v zimním období dochází k neřízenému intenzivnímu větrání a velkým tepelným ztrátám (v rozporu s energetickými požadavky)
  • při instalaci moderních těsných oken je princip nefunkční
  • systém je absolutně závislý na povětrnostních podmínkách

4. Šachtové větrání s větracími hlavicemi

K větrání dochází díky rozdílu teplot uvnitř a vně budovy. Na funkci větrání má velký vliv vítr (stejně jako u komínů). Nasávací účinek šachty se zvětšuje větracími hlavicemi. Velmi rozšířené jsou větrací hlavice VHO. Další parametry viz předchozí kapitola.

 

klady

  • levná a bezúdržbová, historicky používaná metoda, přestože parametry neodpovídají soudobým komfortním a hygienickým požadavkům na větrání

zápory

  • pronikání hluku přívodním otvorem z venkovního prostoru
  • nemožnost použití tlumičů hluku pro nízký vztlak systému
  • poruchy funkce šachtového větrání působením větru
  • v přechodných obdobích, kdy dochází k vyrovnání vnější a vnitřní teploty je větrání nefunkční
  • v letním období může někdy díky nižším interním teplotám dojít k proudění v obráceném směru do interiérů
  • uživatel nerozhoduje o tom kdy je nutné větrat (to je na WC, v koupelně a kuchyni nepřijatelné)

info

  • v zimním období dochází k neřízenému intenzivnímu větrání a velkým tepelným ztrátám (v rozporu s energetickými požadavky) při instalaci moderních těsných oken je princip nefunkční
  • systém je absolutně závislý na povětrnostních podmínkách
  • jsou větrány všechny bytové jednotky zároveň

5. Šachtové větrání s rotačními hlavicemi

K větrání dochází díky rozdílu teplot uvnitř a vně budovy. Na funkci větrání má velký vliv vítr (stejně jako u komínů). Nasávací účinek šachty se obdobně jako v předchozím případě mírně zvětšuje rotačními větracími hlavicemi ("větrné turbíny"). Rotační hlavice jsou historicky známy jako komínové hlavice a prvky ventilace dvouplášťových střech. Hlavice je tvořena "cibulovitým" radiálním kolem, s dozadu zahnutými lopatkami. Pokud právě fouká vítr, dochází ke spojení účinku podtlaku v ústí připojeného potrubí (obdobně jako u hlavic VHO) a podtlaku na sací straně rotujícího radiálního kola.

Na obrázku vpravo dole jsou vidět systémové charakteristiky hlavního stoupacího potrubí 12 NP objektu a pracovní oblast, ve které se pohybuje pracovní bod střešního ventilátoru s radiálním kolem Ø 450 mm. Do vyznačené oblasti se pracovní bod dostane při otáčkách n ≈ 700 min-1. Dále je vidět, jak klesá výkon radiálního kola s nižšími otáčkami. Obdobné radiální kolo Ø 450 mm použité ve "větrné turbíně" dosáhne takových otáček při rychlosti větru blížící se vichřici. Při rychlosti větru v ≈ 16 km/h dosahuje kolo "turbíny" Ø 450 mm výkonu cca Pmax ≈ 5 Pa (0 m3/h) a Mmax ≈ 500 m3/h (0 Pa) při n ≈ 150 min-1. Při rychlosti větru v pásmu v ≈ 5 km/h je příspěvek radiálního kola "turbíny" zcela nepatrný.

stupeň vítr km/h
0 bezvětří - kouř stoupá kolmo vzhůru < 1
1 vánek - směr větru poznatelný podle kouře 1-5
2 větřík - listí stromů šelestí 6-11
3 slabý vítr - listy a větvičky v trvalém pohybu 12-19
4 mírný vítr - zdvihá prach a útržky papíru 20-28
5 čerstvý vítr - listnaté keře se hýbají 29-39
6 silný vítr - používání deštníků je nemožné 40-49
7 mírný vichr - chůze nesnadná, stromy se kývají 50-61
8 čerstvý vichr - chůze nemožná, ulamují se větve 62-74
9 silný vichr - vítr strhává komíny, tašky se střech 75-88
10 plný vichr - vyvrací stromy, poškozuje budovy 89-102
11 vichřice - působí rozsáhlá pustošení 103-114
12 orkán - ničivé účinky > 117

Paralelní spojování dvou hlavic nevede při malých rychlostech větru k žádanému výsledku. Jedná se o paralelní řazení radiálních kol, které v oblastech reálných hodnot systémové charakteristiky prakticky nezvyšuje dopravní tlak potřebný pro překonání tlakových ztrát stoupačky, odvodních a přívodních prvků, tvarovek a vedení. Motorizované verze "turbín" mají význam, pokud má motor ve vztahu k rozměrům radiálního kola dostatečné otáčky a výkon (pro kolo s průměrem 450 mm lze uvažovat otáčky od 700 min-1 a P ≈ 300 W, 450 min-1 a P ≈ 200 W). Motorizovaná "turbína" je ve skutečnosti radiálním střešním ventilátorem velice jednoduché konstrukce. Podmínkou pro řádnou funkci při vyšších otáčkách by ovšem bylo staticky a dynamicky vyvážené radiální kolo a tuhá konstrukce (tuto podmínku dostupné turbíny většinou nesplňují). Ostatní charakteristika viz předchozí bod.

   

klady

  • levná metoda, dobře použitelná pro nenáročné aplikace jako je odvětrávání dvouplášťových střech, kanalizačních stoupaček a ostatních prostor bez nároku na spolehlivost funkce (vítr fouká jen někdy)

zápory

  • pronikání hluku přívodním otvorem z venkovního prostoru
  • nemožnost použití tlumičů hluku pro nízký vztlak systému
  • v přechodných obdobích, kdy dochází k vyrovnání vnější a vnitřní teploty je větrání nefunkční
  • v letním období může někdy díky nižším interním teplotám dojít k proudění v obráceném směru do interiérů
  • nízký výkon motorizovaných hlavic neumožňuje zařazení tlumiče hluku na sání k odstranění akustických emisí rotujícího mechanismu
  • uživatel nerozhoduje o tom kdy je nutné větrat (to je na WC, v koupelně a kuchyni nepřijatelné)

info

  • v zimním období dochází k neřízenému intenzivnímu větrání a velkým tepelným ztrátám (v rozporu s energetickými požadavky)
  • při instalaci moderních těsných oken je princip nefunkční
  • systém je absolutně závislý na povětrnostních podmínkách i v případě použití motorizovaných hlavic s nízkými otáčkami a výkonem motoru
  • jsou větrány všechny bytové jednotky zároveň.

6. Decentrální nucené větrání

Větrání se provádí pomocí ventilátorů, které jsou osazeny v jednotlivých místnostech a jsou připojeny do stoupacího sběrného potrubí. Tlakové ztráty stoupačky, tvarovek, přívodních a průchozích prvků jsou kryty výkonem individuálních ventilátorů v bytových jednotkách. Přívod vzduchu se zajišťuje přívodními prvky za otopnými tělesy, přívodními regulačními prvky v rámech oken, termostatickými přívodními prvky a podobně. Ventilátory jsou v provozu podle požadavku uživatelů, mohou být ovládány hygrostaty, termostaty, čidly CO2, doplněny doběhovými spínači a spínači trvalého sníženého větrání.

klady

  • účinná metoda odpovídající současnému stavu techniky
  • parametry větrání odpovídají soudobým komfortním a hygienickým požadavkům na větrání
  • ve spojení s elektronickými čidly CO2, hygrostaty a programovatelnými časovými spínači doběhu a sníženého větrání mohou splňovat i soudobé požadavky na energeticky úsporné a účelné větrání (zejména při použití moderních motorů s nízkou spotřebou a vysokou účinností)
  • náklady na větrání jsou jednoznačně hrazeny uživatelem, který sám rozhoduje o režimu větrání
  • díky samoregulačním charakteristikám ventilátorů (křivka A v obrázku) lze eliminovat nectnosti šachtového větrání, u kterého je kvalita větrání závislá na povětrnostních podmínkách a vztlaku ve stoupačce
  • díky samoregulační chakteristice je zajištěno zachování přibližně stejného průtoku při změně systémové charakteristiky
  • při použití ventilátorů s těsnými klapkami nedochází k pronikání pachů mezi byty
  • systém má dostatečný tlak na krytí ztrát rozvodů, přívodních prvků včetně tlumičů hluku
  • vždy jsou větrány účelně jen potřebné prostory

zápory

  • výkonové dimenzování na 100% výkonu systému, s ohledem na stávající rozměry stoupacího potrubí a provozní rychlosti vzduchu (*)
  • nebezpečí chybné volby ventilátoru s nedostatečným externím tlakem a průtokem, který není schopen překonat tlakové ztráty systému
  • vždy je nutno volit radiální ventilátory, axiální ventilátory obvykle nemají dostateční dopravní tlak
  • nevýhodou je emise hluku ventilátory přímo v obytných místnostech
  • hluk lze snížit použitím speciálních ventilátorů s malým hlukem a filtry vibrací motorů

info

  • při použití decentrálního větrání zůstává problémem odvětrání digestoří, digestoře s vlastními ventilátory není vhodné připojovat do společného stoupacího potrubí, protože dochází k přefukování a pronikání pachů do sousedních bytových jednotek, digestoře je pak nutno řešit jako centrální systém nebo vyvést přímo přes stěnu mimo objekt.

(*) vzhledem k tomu, že jsou často rozměry stávajícího stoupacího potrubí poddimenzované, projektant VZT a provozovatel objektu musí zohlednit technické možnosti ve vztahu k projektovaným a hygienickým požadavkům (soudobost používání, maximální rychlosti proudění, výkon ventilátoru atd.)

7. Centrální nucené větrání

K větrání dochází pomocí centrálních ventilátorů, které jsou osazeny na konci stoupacího sběrného potrubí, většinou na střechách budov. Tlakové ztráty stoupačky, tvarovek, přívodních a odvodních prvků včetně tlumičů hluku jsou kryty výkonem centrálního ventilátoru. Přívod vzduchu se zajišťuje přívodními prvky s tlumiči hluku za otopnými tělesy, přívodními regulačními prvky s tlumiči hluku v rámech oken, termostatickými přívodními prvky a podobně. Ventilátory jsou v provozu podle požadavku uživatelů, mohou být ovládány hygrostaty, termostaty, čidly CO2, doplněny doběhovými spínači a spínači trvale sníženého větrání.

klady

  • účinná metoda odpovídající současnému stavu techniky
  • parametry větrání odpovídají soudobým komfortním a hygienickým požadavkům na větrání
  • ve spojení s elektronickými čidly CO2, hygrostaty a programovatelnými časovými spínači doběhu a sníženého větrání mohou splňovat i současné požadavky na energeticky úsporné a účelné větrání (zejména při použití moderních motorů s nízkou spotřebou a vysokou účinností)
  • náklady na větrání jsou společné pro všechny bytové jednotky
  • uživatel rozhoduje o potřebě větrání
  • eliminace nectností šachtového větrání, u kterého je kvalita větrání závislá na povětrnostních podmínkách
  • nedochází k pronikání pachů mezi byty
  • výkon systému bezpečně pokrývá ztráty tlumičů potřebných k odstranění vnějšího hluku pronikajícího do objektu přívodními prvky
  • ventilátor jako zdroj hluku do potrubí se instaluje mimo bytové jednotky
  • dimenzování ventilátoru na stávajícím hlavním potrubí stanovuje projektant VZT v součinnosti s provozovatelem objektu

zápory

  • pokud ventilátor není vybaven regulační jednotkou otáček v závislosti na potřebě větrání a elektricky ovládanými talířovými ventily, je ventilátor mnohdy provozován s větším výkonem, než je právě třeba, a jsou větrány všechny byty, což výrazně zhoršuje energetické ztráty objektu

8. Centrální větrání řízené skutečnou potřebou

Větrání řízené skutečnou potřebou je založené na tom, že potřeba větrání se mění v závislosti na různých faktorech. V závislosti na stoupající lidské aktivitě (produkce CO2, vlhkosti a nárůst teploty) je nutno výkon větrání zvýšit. V závislosti na povětrnostních podmínkách (pokud je dostatečný rozdíl teplot ti, te a termický vztlak ve stoupačce), je možné výkon větrání snížit.

Větrání se provádí pomocí "inteligentních" centrálních ventilátorů (obsahují jednodeskový počítač a příslušná čidla tlaku, resp. průtoku). Jsou osazeny na konci stoupacího sběrného potrubí, většinou na střechách budov. Tlakové ztráty stoupačky, tvarovek, přívodních a odvodních prvků jsou kryty výkonem centrálního ventilátoru. Přívod vzduchu se zajišťuje zásadně hlukově izolovanými přívodními prvky za otopnými tělesy, přívodními regulačními prvky v rámech oken, termostatickými přívodními prvky a podobně. Ventilátory jsou v provozu pouze podle požadavku uživatelů. Vždy jsou ovládány inteligentními čidly CO2 (doplněny čidly vlhkosti, teploty a programovatelnými časovými spínači a spínači trvale sníženého větrání).

klady

  • ekologicky šetrná a účinná metoda, odpovídající současnému stavu techniky
  • parametry systému vyhovují soudobým komfortním a hygienickým požadavkům na větrání
  • systém je vždy spojen s elektronickými čidly CO2, hygrostaty a programovatelnými časovými spínači doběhu a sníženého větrání
  • splňuje přísné požadavky na energeticky úsporné a účelné větrání
  • systém většinou používá moderní EC motory s nízkou spotřebou a vysokou účinností
  • náklady na větrání jsou společné, ale minimalizované na nejnižší možnou úroveň
  • eliminace nectností šachtového větrání, u kterého je kvalita větrání závislá na povětrnostních podmínkách
  • nedochází k pronikání pachů mezi byty
  • zdroj hluku se instaluje mimo bytové jednotky
  • hluk do objektu se eliminuje tlumiči
  • ventilátor se výkonově dimenzuje podle rozhodnutí projektanta VZT a uživatele objektu (*)
  • díky systému elektricky ovládaných talířových ventilů a digestoří s elektrickými klapkami je větrána pouze příslušná místnost či pracoviště a výkon přesně odpovídá nejnižší nutné potřebě energie

info

  • jednodeskový počítač spolu s elektronikou ventilátoru (vestavěná čidla tlaku) rozpozná potřebu větrání (při otevření talířového ventilu na WC poklesne tlak v potrubí) a speciální elektronicky komutovaný stejnosměrný motor (řízený vlastní elektronikou) zvýší otáčky a zvedne výkon větrání
  • při zvětšení vztlaku ve stoupacím potrubí tlakový senzor rozpozná zvýšení tlaku a elektronika automaticky sníží výkon motoru - inteligentní ventilátor optimalizuje svůj vlastní výkon s ohledem na absolutní minimalizaci spotřeby energie při všech provozních režimech jako jsou:
    • změna potřeby větrání (lidské činnosti)
    • obsazenost objektu a bytů
    • povětrnostní podmínky
    • příspěvek termického vztlaku
    • vliv infiltrace
    • roční období
    • denní období (denní a noční větrání)

zápory

  • v případě potřeby rekuperace je nutno zvolit jiné systémové řešení

(*) vzhledem k tomu, že jsou často rozměry stávajícího stoupacího potrubí poddimenzované, projektant VZT a provozovatel objektu musí zohlednit technické možnosti ve vztahu k projektovaným a hygienickým požadavkům (soudobost používání, maximální rychlosti proudění, výkon ventilátoru atd.)

Inteligentní systém centrálního větrání MiX

Systém je založen na použití speciálních moderních prvků pro DCV systémy (demand controled ventilation - větrání řízené skutečnou potřebou). Jedná se o ventilátory MiX, vybavené inteligentním systémem s jednodeskovým počítačem, vestavěným diferenciálním čidlem tlaku, stejnosměrným EC motorem (elektronicky komutovaným), seriovým rozhraním RS 485, elektricky ovládanými odvodními talířovými ventily, čidly CO2, čidly relativní vlhkosti, programovatelnými časovými spínači pro ovládání odvodních talířových ventilů.

Princip EC motoru

Ventilátory se stejnosměrnými motory s elektronickou komutací jsou napájeny běžným síťovým napětím, podle provedení 230 nebo 400 V. To je dále usměrněno a napájí motor ventilátoru. Vnější rotor motoru nese silné permanentní magnety s vysokým sycením, vnitřní statorové vinutí je napájené stejnosměrným proudem, vinutí jsou přepínána elektronicky. Průběh komutace je kontrolován elektronikou s Hallovou sondou. Stejnosměrné motory s elektronickou komutací mají díky svému principu a konstrukci nižší ztráty v železe, skluzové i v mědi než konvenční asynchronní motory. 0becně EC motory dosahují účinnosti až 80 % při nejvyšších otáčkách, ani v regulačním režimu účinnost neklesá pod 60 %. Porovnání příkonu klasických asynchronních motorů a EC motorů je zobrazeno v úvodu (strana 7), podle pracovního bodu je možno ušetřit běžně 50 % energie.

Regulace MiX ventilátorů

s EC motorem je digititální jednotkou se sériovým rozhraním RS 485. Pod krycím víkem jednotky jsou 4 přepínače. Programátorem VU lze zvolit autonomní režim se 2 přepínatelnými chrakteristikami (max/min), přepnutí signálem 0/10 V (např. denní/noční větrání). Čtyřmi přepínači se nastavují otáčky (např. 85/30 % max. otáček) pro jednotlivé charakteristiky. Dále lze programátorem VU zvolit režim, kdy ventilátor plynule mění chrakteristiky a reguluje na konstantní tlak v potrubí. Indikátory provozního stavu signalizují provozní stavy, případné poruchy a jejich příčiny. Regulační jednotka obsahuje ochranu proti nadměrnému oteplení, zablokování a opačnému smyslu otáčení.

Přes sériové rozhraní je možno ventilátor ovládat, provádět datovou komunikaci a programovat. K tomu slouží programovací terminál nebo notebook s potřebným softwarem a převodníkem z RS 485/232. Obě metody jsou identické pro programování a snímání provozních parametrů. Terminál uchovává v paměti posledně zvolené hodnoty, notebook umožňuje navíc data ukládat do paměti a dále je zpracovávat. Přes sériové rozhraní je možno ventilátory navzájem propojit do sítě a ovládat jedním terminálem. Každý ventilátor má jedinečnou identifikační adresu (viz schéma na další straně).

Ventilátor má vestavěné čidlo diferenciálního tlaku, které ve spojení s regulační jednotkou a EC motorem umožňuje plynulou bezeztrátovou regulaci otáček (výkonu) ventilátoru podle požadavků na okamžitou hodnotu průtoku (v závislosti na počtu aktuálně otevřených talířových ventilů na WC, v koupelnách a kuchyních).

Šipky ukazují změnu pracovního bodu z Pb1 na Pb2 a zároveň výkonové charakteristiky ventilátoru z otáček n1 na n2 při změně systémové charakteristiky z s1 na s2, při použití regulace na konstantní tlak ve stoupacím potrubí.

   

Potřebný průtok

Předpis Kuchyně Koupelny WC
m3/hod h-1 m3/hod h-1 m3/hod h-1
DIN 18017/3 - - 40/60 - 20/30 -
DIN 1946/6 40/60 - 40/60 - 20/30 -
ECE Compendium 36/180 - 36/180 - - -
BSF 199838 36/54 - 36/180 - 36 -
Doporučení - ČR 100/150 ≥ 3 60 3-5 25 3
Průměrné hodnoty (návrh) 40/60   40/60   25/40  

Hodnota před lomítkem je režim trvalého větrání, za lomítkem hodnota nárazového zvýšení při provozu větrání ≤ 12 h/den. Vzhledem k tomu, že jsou často rozměry stávajícího stoupacího potrubí poddimenzované, projektant VZT a provozovatel objektu musí zohlednit technické možnosti ve vztahu k projektovaným a hygienickým požadavkům (soudobost používání, maximální rychlosti proudění, výkon ventilátoru atd.). Pro ostatní prostory platí nařízení vlády č. 361/2007 Sb. vyhl. 135/2004 Sb., 137/2004 Sb., č. 410/2005 Sb. a č. 6/2003 Sb.

 

Hodnotit:  

Datum: 26.5.2010
Autor: Ing. Ivan Cifrinec, Ph.D., MBA
Organizace: ELEKTRODESIGN ventilátory



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcích 


Projekty 2017

Partneři - Větrání a klimatizace

logo ZEHNDER
logo ebm-papst
logo ATREA
logo AHI-CARRIER
logo JANKA ENGINEERING
logo Ziehl-Abegg
 
 

Aktuální články na ESTAV.czDomov plný dobré energie s Yello EnergyRekuperace není jen pro moderní domyMěsto pro kaktusy: Budova na místě staré skládky využívá průhledné fotovoltaické skloSpořilovská má být zastřešena do roku 2024 za 3,3 miliardy Kč