Nucené provětrávání místností ventilátorem s trvalým chodem pomáhá trvale řešit problémy s plísněmi. Jde o řešení cenově dostupné (pořízení, provoz i jistá řízená tepelná ztráta) oproti nákladům na pozdější likvidaci následků po objevení plísní a rozhodně přispívající ke zdravému prostředí v bytech a domech.
Článek se zabývá představením systému zemního výměníku jako zdroje pro předehřev a předchlazení větracího vzduchu pro budovy. Úvod je věnován popisu celého systému, jeho jednotlivých částí a také parametrů, které nejvíc ovlivňují chování a výkon celého systému. V druhé části je představen jednoduchý model, kde je možno pozorovat, jak změna jednotlivých parametrů skutečně ovlivňuje množství tepla a chladu, které je z daného systému možno získat.
Při energetické sanaci budov dochází obvykle mj. ke zlepšení vzduchotěsnosti obálky budovy. U stávajících budov větraných převážně okny se výrazně snižuje podíl ex-, resp. infiltrace. Aby byla i nadále zajištěna dostatečná výměna vzduchu, musí být větrání uzpůsobeno novým podmínkám. Požadavek vzduchotěsnosti s ohledem na zamezení vzniku stavebních poruch a v zájmu úspory energie už je obecně uznáván a má i oporu v normách a zákonných ustanoveních.
Většinu svého života většina z nás, až na výjimky, prožije v uzavřených prostorech, především v budovách. Riziko, které představuje nedostatečná výměna vzduchu, zahrnuje obtíže nezávažné (např. syndrom nemoci z budov, onemocnění horních cest dýchacích), celoživotní alergické postižení, ale i život ohrožující expozici toxickým látkám (např. CO) nebo karcinogenům (benzen). Ve většině případů jedině větrání dokáže snížit koncentrace látek, jejichž zdroj se nachází v interiéru.
Recenzovaný Intenzita větrání v obytných budovách je při současném trendu energeticky úsporného bydlení velmi diskutovanou veličinou. Situaci komplikovaly chybějící a nepřesné požadavky v zákonných předpisech a technických normách. V únoru 2011 vešla v platnost národní příloha normy ČSN EN 15 665 v podobě změny Z1, která definuje požadavky na větrání obytných budov a také doporučuje vhodné systémy větrání. Článek stručně informuje o obsahu národní přílohy.
Příspěvek se zabývá změnami v právě revidované technické normě pro stavební tepelnou techniku z pohledu větrání a šíření vzduchu v budově. Připomíná se rozlišení hodnocení podle způsobu využití místnosti. Příspěvek popisuje formulaci požadavků, kdy se současně má řešit zajištění potřebné kvality vnitřního prostředí, tak minimalizace energetické náročnosti spojené větráním. Pozornost je též věnována šíření vzduchu netěsnostmi obálky budovy.
Vytvoření teoretického modelu solárního komínu si klade za cíl popsat základní aspekty, které ovlivňují jeho kvantitativní funkci v reálných podmínkách. Úvodem je však třeba zdůraznit, že tento zápis vycházející z dodržování základních fyzikálních principů není definitivní a jedinou verzí návrhu takového systému.
Článek navazuje na 1. část věnovanou základním druhům snímačů měření různých škodlivin v ovzduší a jejich volbě. Žádaná přesnost regulace kvality vzduchu v interiéru však ve velké míře závisí na umístění snímače, který musí poskytovat co nejobjektivnější údaje o měřené veličině.
Základní úlohou řídicího systému větrání a klimatizace budov je zajistit dodávku takového množství čerstvého vzduchu do prostoru, která v daném okamžiku splňuje aktuální požadavky na kvalitu vnitřního prostředí. Při návrhu systému regulace podle kvality vnitřního vzduchu je velmi důležitá i volba snímače.
Větrání okny je samozřejmě možné i v nízkoenergetických či pasivních bytech, stejně jako všude jinde. Sami uživatelé tu potřebu jen jednoduše nemají. Předpokladem je minimální množství koncentrace oxidu uhličitého (CO2), který způsobuje pocit únavy, ospalosti a je námi vnímán jako "vydýchaný" vzduch.
Zajištění dostatečné výměny vzduchu v budovách je jedním ze základních požadavků na jejich hygienické a zdravé prostředí. Budovy se utěsňují a přirozená výměna vzduchu klesá. Mnohdy až na n=0,05 až 0,15 h-1. Škvírové, mikro a mnohdy ani ručně zajišťované větrání nestačí. Hygienický požadavek v jiných státech EU je cca n=0,8 až 1,0 h-1.
Rekuperační jednotka EHR 325 Ekonovent je vyvinutá pro pasivní a nízkoenergetické stavby. Skříň rekuperační jednotky vykazuje extrémně nízké tepelné ztráty zejména díky její unikátní konstrukci. Účinnost je až 92 %. ELEKTRODESIGN ventilátory spol. s r.o. získal za EHR 325 Ekonovent ocenění „ZLATÁ MEDAILE SHK 2011“.
Současný trh je více než nasycen různými technologiemi a produkty, které slibují raketovou návratnost, všestranné použití a efekt pro každého. Jak to tak bývá pravda je složitá věc a účelem tohoto článku ani není pravdu hledat. Každá technologie má jistě své místo, pokud se však důkladně prošetří zadání. Snahou je na jednoduchém příkladu porovnat zdánlivě neporovnatelné. Uživatelské efekty zateplení obvodového pláště kontra aplikace řízeného větrání s rekuperací tepla v klasickém rodinném domě.
Přihlaste se k odběru newsletteru a my vám každý týden pošleme přehled toho nejlepšího z TZB-info!
více o newsletteru
