Druhá část článku se věnuje principu rovnotlakého větracího systému a konkrétnímu řešení větrání v rámci revitalizace decentrálního systému větrání bytové jednotky. Jak jinak, než s využitím rekuperace odpadního tepla.

Článek navazuje na teoretické předpoklady autora publikované dříve týkající se použití větracích systémů s využitím rekuperace odpadního tepla, která jsou vhodná k zajištění optimálního mikroklimatu v interiéru bytů s důrazem na úspory energie a nutnost stálého větrání.

Existuje řada typů zařízení pro zpětné získávání tepla pro větrání a klimatizace. a proto lze najít zařízení vhodné i pro méně typické aplikace a režimy provozu.

Přehled systémů zpětného získávání tepla ZZT, terminologie, základní technické parametry. Zaměřeno na deskové rekuperační výměníky.

O tom, že při kompresorovém chlazení vzniká teplo není pochyb. Stejně tak je jasné, že stoupá a nadále stoupat bude cena energie. Jakým způsobem využívat přebytečné teplo vznikající při chlazení ledových ploch napoví následující článek.

Pokračování úspěšného seriálu článků se schématy zapojení topných systémů. Úvodní díl je věnován obecnému popisu systémů teplovzdušného vytápění a větrání a možnostem využití zemního registru pro zimní předehřev a letní chlazení přiváděného vzduchu.

Radon jakožto plyn má přirozenou schopnost unikat z prostředí s vyšší hustotou (geologické podloží, půda) do vnitřního prostředí budov. Někdy stačí i malá netěsnost v provedené izolaci, kterou proniká nahromaděný plyn. Jako nejúčinější protiradonové opatření se ukazuje dostatečné větrání.

V druhé části článku autoři mimo jiné porovnávají v energeticky pasivním domě skutečné spotřeby energií a skutečné energetické zisky s hodnotami vypočtenými a tabulkovými.

Jedná se o jednu z prvních realizací energeticky pasivního domu, která využívá ucelený systém teplovzdušného cirkulačního vytápění. Zkušenosti ukazují, že při podobných realizacích lze pracovat s intenzitou výměny vzduchu menší než 0,2 hod^-1.

Velkorysé větrání je v pořádku vždy, když vede ke vzrůstu komfortu. Je-li venku deset patnáct stupňů nad nulou, problém se suchým vzduchem nikdy nenastává. V mraze je to ovšem jinak: "čistý a čerstvý vzduch" nemusí být příjemný, klesne-li jeho vlhkost pod třicet procent. Snadným opatřením je snížit tehdy tempo větrání výrazně pod hodnoty doporučované normami.

V druhé části seriálu autor podrobněji popisuje rozdíl mezi rovnotlakou větrací jednotkou a mezi větrací jednotkou s cirkulační větví. Konkrétně pak ukazuje nejnovější výsledky měření vlhkosti reálného pasivního domu v Rychnově.

Teplovzdušné vytápěné spojené s větráním se stále více prosazuje u nízkoenergetické výstavby. Kromě výhod přináší ale i problém nízké vlhkosti vzduchu v zimním období. Ten se ale projevuje rozdílně u rovnotlaké a cirkulační větrací soustavy.

Recenzovaný Podíl tepelné ztráty větráním se u nových, tepelně lépe izolovaných budov stále zvětšuje. Tím roste i význam zpětného získávání tepla z odváděného vzduchu při řízeném větrání. V článku je to ukázáno na jednoduchém praktickém příkladu.

Zájem o nízkoenergetické a pasivní domy rychle roste. Přispívá k tomu i postupné zvyšování cen energií a dostupnost informací z hospodářsky vyspělejších zemí. Přesto jsou nízkoenergetické domy vybavené větrací jednotkou s rekuperací tepla mezi novostavbami stále spíše výjimkou.

Obytné prostředí bohužel není z hlediska mikroklimatických podmínek, větrání a koncentrací škodlivin v ovzduší ošetřeno v ČR žádným legislativním dokumentem. Dílčí informace můžeme nalézt v několika technických normách. V současnosti se navíc v případě zajištění přirozené infiltrace dostávají mnohdy do protikladu požadavky na zajištění minimálních tepelných ztrát a hygienické požadavky na větrání.

Recenzovaný Článek navazuje na první díl, který byl věnován obecnému popisu stavby. Druhý díl popisuje koncepci řešení vytápění, větrání a regulace. Teplovzdušné vytápění doplňuje originální sálavá plocha přizpůsobená podmínkám nízkoenergetického domu.